Právě se nacházíte:

Nervozita

27. 03 2014

www.inadhled.cz  Pocit, který známe, ale neradi ho máme. Zažívají ho všichni lidé napříč pohlavími, generacemi, postaveními, prostě ho zná každý z nás.  

 Malé děti ji prožívají často z úplně úsměvných důvodů. Většinou, když čekají na nějaký dárek, který jim kdokoliv veze a ony vědí, že bude. Čím více stárneme, důvod k jejímu vzniku se mění a začíná být závažnější.

   Ve škole je to před písemkami a důležitým zkoušením, před sportovním kláním, později při přípravě na první a poté na každé další rande. Na pracovní pohovor se také nikdo netěší, cesta do prvního zaměstnání je jen málokomu k smíchu. Nervózní nepřestáváme být ani v dospělosti, je jedno, jde li o nás, naše děti, či blízké lidi. Důvod se vždy najde. Strach o někoho, neznalost prostředí, obava z výsledku. Všimněte si, že jde vždy o stav budoucí. Obáváme se toho, co přijde, naše sebevědomí klesá, nevíme, jaký výsledek očekávat. Přitom je třeba si uvědomit tu skutečnost, že samotná nervozita jen komplikuje přípravu na věc budoucí a je kontraproduktivní.

   Umění zachovat klid znamená mít čistou mysl. Jednou, až se budete ohlížet za svým životem, zjistíte, že většinou důležité věci přišly nečekaně a nervovali jste se kvůli nikoliv významným záležitostem. Až se příště bude Vaše dítě tvářit nemocně s tím, že zítra nechce do školy, pozorujte jej chvilku a třeba zjistíte, že má strach z něčeho. Může to být zítřejší písemka, neznalost něčeho, obava z divného spolužáka. Většinou jde o to potomka vnímat a pohovořit s ním, odlehčit starostem, pomoci dohnat látku. I u dospělých je vše o komunikaci a stavu nervozity se dá předejít, nebo aspoň eliminovat její rozsah.

  V podstatě platí dvě pořekadla. 1) Proč stahovat trenky, když brod je ještě daleko. 2) Když nejde o život, tak jde o….. Myslím, že obě znáte. Vždy to nějak dopadne. Na to sice nespoléhejte, ale na druhou stranu to berte tak, že tím život nekončí. Tedy…většinou ne.

J3.K

Speciály

Tipy