Okurková sezóna nebude
www.inadhled.live Letošní léto se možná ponese v jiném režimu, než tomu bylo v minulých prázdninách. Boj o summit NATO pořádaný 7.-8. července v Ankaře vrcholí a vláda má sice v úmyslu naplnit neoprávněné přikázání Ústavního soudu, ale pouze v míře, která prezidentovi nebude ani tak vyhovovat. Český národ asi zajímá daleko více, jakou ostudu tam Petr Pavel udělá než samotný průběh jednání. O tajných schůzkách se stejně nic nedozvíme a výsledky veřejné části budou v důsledku méně zasahující do našich životů.
Máme li si vybrat v zastupování našeho státu mezi válečným štváčem nebo více pragmaticky přistupujícími členy vlády, byť i oni jsou proukrajinsky smýšlející a vůči Rusku mají neustále značné výhrady, je vcelku jasné, koho v Ankaře uvidíme radši. Ideální by byla například sestava Klaus, Okamura a Rajchl, což je naprosto nereálné a všem eurohujerům by praskla žilka. Až se musím usmát při té představě. A následné vysílání s moderátory Řezníček, Volfová, Tománková a opozičními představiteli by bylo zlatým hřebem. To se samozřejmě nemůže stát. Václav Klaus už jen komentuje vznesené dotazy a podobně jako Zeman umí z těchto hlásných trub liberalismu udělat pár větami úplné blbce. Okamura už nesouhlas s jakoukoliv podporou Ukrajiny vyhlásil a Rajchl argumentačně drtí celou tu pětikoaliční lůzu.
Ankarský summit víří hladinu politického dění u nás už déle a pomohl k odkopání Pavla s Kolářem a dotknul se i skutečného a zpolitizovaného přístupu Ústavního soudu. Pokud se jeho předseda účastní protivládních demonstrací Milionu chvilek na podporu prezidenta, pak je jeho nestrannost pouhou fabulací a ztrácí mandát k řešení tak citlivých témat, jakými jsou spory mezi vládou, opozicí a jejím hlavním představitelem Pavlem. Nad tímto je třeba se zamyslet, protože se to dotýká skutečně zajímavého tématu a samotného zřízení státu. Justice zasáhla do přímého vedení země, aniž by měla v tomto podporu Ústavy. Podaří li se i přesto vládě prezidenta s Kolářem vyšachovat z jednání, bude to ukázkou vrcholného diplomatického umění vlády v rámci něčeho, co tu ještě nikdy nebylo. Parlamentní demokracie bude načas zachráněna.
Dalším úkazem, že prázdniny nebudou nudné, je aktivita osoby skrývající se za jménem Thomas Paukner. Jeho stati a odhalení mířící proti spojení Hradu se zbrojařskými magnáty či týkající se kriminálních činů Víta Rakušana by měly konečně zaujmout média, policii a justici. Nikoliv tak, že by je tyto instituce přehlížely a zajímaly se o identitu autora, ale na místě je projev zájmu o obsah těchto textů a předkládané důkazy. Rakušan je zatím vysmátý, hýří aktivitou a z díry s ním vylezli i Dvořák, Decroix a často se vyjadřuje Fiala, tedy minimálně jeden probruselský řiťolezec a tři účastníci podvodů na nejvyšší vládní úrovni. Jejich nulová sebereflexe a obrovské sebevědomí naznačují, že se cítí být beztrestnými.
Zatímco minulý týden nás počasí trochu zahřálo a klimatoalarmisté by hned obkládali planetu ledem, další dny už přinesly ochlazení, které není nijak zvláště příjemné. Přitom z historie podobná horka, jen dlouhodobější, známe. Současných 23 stupňů také. Nejde tedy o nic jiného než o pouhou dramatizaci podřízenou prosazování Green Dealu. Jsou prázdniny. Někdy bude svítit sluníčko, občas zaprší, rána budou stále chladnější. Daleko horší než počasí jsou politici. Takže chcete li si na něco stěžovat, zaměřte se tam. Ono tedy nestačí jen tiše pobrukovat, chtělo by to zásadní celoevropskou změnu. Ale oblbování ze stran liberálů, médií a chciválků je natolik účinné, že vytlačuje i selský rozum. Bohužel se tak těžko něčeho pozitivního dočkáme. Válka mezi vládou a Hradem spojeným s opozicí a Senátem je sice rozptýlením, ale nikoliv skutečným krokem vpřed. V EU vládne šílená Leyenová, na Ukrajině si vyskakuje feťák Zelenskyj a svět celkově blbne. Nic moc budoucnost.

Jindřich Kulhavý

