Trapné obhajoby

  V poslední době se setkáváme stále častěji s potřebou obhajovat vlastní činy a rozhodnutí u politiků a veřejných činitelů. Tedy, přesněji řečeno, oni by nejradši mlčeli, nic nevysvětlovali a rozhodovali potichu a ve vlastním zájmu. Jenže tlak okolí je aspoň občas přinutí podat nějaké více či méně uspokojivé vysvětlení. Poté často zůstává rozum stát nad tím, co dokážou v zájmu své obhajoby vypustit z úst. Prapodivná směs naprostých lží, polopravd a chorým mozkem vytvořených statistik se poté stává oficiální zprávou či doktrínou. Pojďme se podívat na pár příkladů opravdu povedených excesů.

  Začněme mimo politiku. Havárie policejního BMW i8, které jihomoravští policisté dokázali udržet na silnici cca 2 týdny, rozesmála celý národ. Tento typ vozidla patří k vynikajícím produktům mnichovské automobilky. Kdo jej podceňuje, vůbec netuší, jak zběsile se s ním dá jet, aniž by mělo problém. Na dálnici sice ve 260 km/hod končí použitím omezovače, ale v zakroucených serpentinách díky své koncepci a její vyspělosti stačí všemu, co ze světa supersportů znáte. Předpokladem ale je, že nemáte jen rádi rychlou jízdu, ale zároveň něco umíte. Což se u policisty pověřeného řízením tohoto policejního speciálu předpokládá, jistě prošel několika kursy a školením, možná i na závodním okruhu. O to podivnější jsou okolnosti nyní již proslulé dopravní nehody, v níž nepodstatnou roli sehrál šéf hradního protokolu Vladimír Kruliš. Údajný milovník rychlé jízdy doplatil na svou lásku a zranil se. Národem tedy hýbá otázka, kdo vozidlo skutečně řídil a jak se vše událo. Mozková příhoda policisty je jednou z nejméně pravděpodobných variant. V podstatě to ale není důležité, trest za zvědavost a porušení předpisů přišel záhy. Karbonový skvost je na padrť, členové posádky v nemocnici a celá policie za trouby, navíc pravděpodobně prolhané. Jisté je, že nehoda a klukovina z ní na hony čpící způsobila komplikace nejednomu účastníkovi aféry a bude mít dozvuky.

  Další úsměvně trapnou výmluvu slyšíme při vysvětlování, proč potřebujeme migranty v Evropě. Po evropských politicích se přidal i předseda STAN Gazdík. Naše údajně nízká porodnost a stárnoucí obyvatelstvo jsou impulsem k přijímání migrantů. Přiznejme si, že tak demagogický přístup nelze tolerovat. Stát před dvaceti roky zlikvidoval velké množství jeslí a školek, měli jsme tehdy slabší generaci. Poté přišel boom, a tyto předškolní přípravky začaly chybět. Vzhledem k tomu, že je stát rozprodal a nehledal možnost obnovení jejich činnosti, zkomplikoval mladým rodinám péči o děti. Nelze se divit, že mladí postupně upouštějí od mnohačetného rodičovství. Vysoké pracovní tempo, množství kulturních akcí, oblíbenost cestování, finanční i časová náročnost péče o děti, to vše odrazuje mladé od brzkého zakládání rodiny. Kdysi fungující státní podpora byla zrušena, manželství se řadí k méně oblíbeným formám partnerství, popularizace homosexuality a její vydávání za normální dále snižují počet dětí přicházejících na svět. A stát místo masivní podpory rodin s dětmi ústy politiků prohlašuje cosi o potřebě dovozu pologramotných imigrantů. Dle všeho byla systematická likvidace výhod poskytovaných mladým rodičům pouze nástrojem k tomu, aby nám mohlo být vysvětlováno, že si za migraci můžeme my sami.

  Expertem na trapné výmluvy se však nakonec stal Andrej Babiš. To, jakým způsobem vysvětloval všechny své skandální přehmaty, to, jak mu jakožto úřadujícímu ministrovi financí nevycházela čísla jeho vlastních prostředků a neustále měnil svá prohlášení, aby se nakonec ukázalo, že má nepořádek i ve státních penězích a v kase po něm zůstala jenom díra, je před blížícím se volebním obdobím alarmující. Věčný rétorik, tabulkář a fabulátor Babiš se bude snažit opět dostat ke zdrojům, které jemu osobně vysychají. Největší národní příjemce dotací se už bez nich prostě neobejde.  A pokud by se dořešily i kauzy, v nichž mu hrozí obvinění za činy, u nichž by ho výše způsobených škod předurčovala k dlouholetému pobytu ve vězení, náš stát by se tak zbavil jednoho z těch větších parazitů.

  Uznejte, že naše dětské ohýbání pravdy a upravování skutečností byly pouhou nevinnou potřebou, která nám občas zachránila zadek. To, co předvádí naše elity, hraničí se sebevraždou, případně s obrovskou lumpárnou. Nám to u rodičů často neprošlo, jim to nesmí projít vůbec. I když tomu nabouranému policejnímu BMW se musíme spíše zasmát.

J3.K