Umění manipulace

  Manipulátory různých kvalit lze potkat mnoho a všude. Jsou povolání, která jsou postavena na umění fabulovat, ovlivňovat, přizpůsobovat se a měnit vlastní slova tak, aby ve výsledku bylo možno podsouvat různé názory. Kam by se dostali bez tohoto umění politici? Babiš, Okamura i Sobotka patří jednoznačně k těm, kteří by bez schopnosti zaujmout dav a působit na jeho city nemohli existovat. Právě sféra politická je místem, kde se manipulátoři vyskytují ve velkém a jejich střety jsou pouhým divadlem pro veřejnost, ve skutečnosti si až příliš uvědomují svou společnou sepjatost a vzájemnou potřebu spolupráce. Jak jinak by poté mohla vzniknout koalice mezi SPD, ANO a komunisty, když ne pokračováním v oblbování davu.

  Okamura před volbami o Babišovi neřekl nic pěkného, a měl tehdy pravdu, aby se po volbách dal do koalice s lídrem subjektu, jehož dalšími tvářemi jsou sluníčkáři Jourová, Krnáčová a Pelikán. Copak toto není manipulace s voliči toho nejhrubšího zrna? A to už nelze přehlédnout samotného Babiše. To, jak mnohokrát razantně změnil své názory, je přímo děsivé, a jeho zaměření se na sociálně slabší, tedy důchodce a mladé, kteří doplácejí na jeho hospodaření nejvíce, není náhodou. Opít rohlíkem celé dvě generace, to už je majstrštyk hodný kouzelníka, zvláště při uvědomění si toho, jak nemorálním člověkem budoucí předseda vlády je. Jeho lidovost je smutnou maskou pistolníka, na jehož dopadení měla být dávno vypsaná odměna. Ego lovce, který hledá další oběti, je natolik velké, že přehlédnout ho mohou pouze ti naivní. Smutné je, kolik jich ve skutečnosti je.

  Podobně fungují i neziskovky hrající na city a solidaritu, kdo by řekl, že Člověk v tísni znamená vzorec pro sílu a agresivitu. Přitom jejich webové stránky v sobě mají tolik lidství. Jak podlá přetvářka. Podobné to je v momentálně módním směru, tedy genderovém šílenství. Je až nepochopitelné, jak snadno lze přesvědčit lidi v tom, že rozdělení na muže a ženy je nespravedlivé. A kolik se najde těch, kteří nadšeně tleskají tomu, že mít pindíka je vlastně omyl, za který by se měl muž stydět. Navíc ještě, když je nějakým nedopatřením běloch. Kolik prostoru poté náhle zbývá pro ty ostatní, kteří vlastně neví, co jsou, ale nedají pokoj, dokud to světu neřeknou. Copak toto není manipulace s lidským smýšlením? Přitom jde jen o prostou náhru těm, kteří se potřebují realizovat oplátkou za to, že to něco hodí. Jako vždy, i tady jde v důsledku o peníze.

  Nejen v politice se však lidé s potřebou hrát si s Vaší myslí pohybují, přestože právě tam je koncentrace největší. Vynechme nyní profesionální kouzelníky, které jejich schopnost zblbnout dav živí oficiálně a zvládají přesvědčit lidi vidět to, co jim sami předloží, ač jde o iluzi. Stačí se často rozhlédnout kolem sebe a uvědomit si, jak málo vede k tomu být manipulátorem. Stačí být duševně silnější, odolnější, chytřejší, pozornější, vnímavější a náhle zjistíte, jak snadné je někomu jinému vnutit svůj pohled na svět. Každá jediná z těchto vlastností předurčuje jednomu mít nadvládu nad druhým. A pokud se sejde více schopností najednou, které dávají dotyčnému sílu, záleží už poté jen na morálních vlastnostech, dokáže li ji krotit, či ji dává najevo a zneužívá jí. 

  Profesionálními manipulátory jsou nakonec i psychologové, osobní koučové a trenéři. Pokud na mysl působí kladně a jsou přínosem pro další život, je vše v pořádku, dokážou však být i příčinou destrukce člověka. Je jen na každém z nás, jak blízko si někoho do své mysli a svého srdce pustíme. Pocit, že Vaše myšlenky někdo ovlivňuje natolik, že už nejste sami sebou, může být tím posledním, který zažijete. Je třeba včas rozeznat okamžik, kdy se stáváte závislými na slovech a příkazech někoho jiného. Ztráta vlastní identity přijde záhy a cesta zpět bude vždy bolestivá. To platí především při rozchodu partnerů, ztrátě povolání, konce přátelství. Vždy to nakonec bolí více toho, kdo byl ovládán.

  Začali jsme u politiků a skončili v osobní rovině. Svět vždy fungoval na vztahu vůdců a podřízených. Platí to pro všechny sféry našeho života. Existuje samozřejmě ještě jedna skupina, tou jsou buřiči, kteří jsou dost chytří na to, aby fabulaci prohlédli a příliš morální na to, aby se jí účastnili. Ti však bohužel obrazně visí jako první. A ve vztazích jsou považováni za podivíny. Z čehož vyplývá, že nejít s proudem se sice nevyplácí, ale jinak….to stojí za to, jen si občas člověk může hlavu ukroutit, jak jsou lidé ve velké většině naivní a hloupí.

J3.K