Co nám přinesly dny volna?

  Smutným symbolem křesťanských svátků se stal papež František líbající nohy migrantům. Udělal tím opravdu medvědí službu lidem vyznávajících náboženství, jehož hlavou je. Kdyby se sklonil před kýmkoliv, možná by tím ukázal všeobecnou potřebu pokory a vzájemné úcty, které chybí většině světa, pro muslimy jde však o akt podřízenosti, naivity a zbabělosti. Ještě mnohokráte uslyšíme z úst islamistů odkaz na situaci, v níž nejmocnější mnich a duchovní klečel před prostým muslimem a sloužil mu. Neukazuje to velikost Františka, ale jen jeho nepochopení evropské tragické situace a nemohoucnosti.

  Neméně málo veselou akcí bylo shromáždění odpůrců islámu 26.března 2016 v Praze. Zcela záměrně jsem napsal celý letopočet, kdo viděl záběry z akce, případně se zúčastnil, musel mít dojem, že se časem vrátil do lednových dní v roce 1989. Zástupy policistů, jejich kamenné tváře a účast kolegů v civilu při zadržování občanů za použití násilí byly jak vystřižené z doby minulé. Přitom demonstrace byla pořádána především jako projev obav z osidlování Evropy nájezdníky z jihozápadní Asie a Afriky za podpory vládních úředníků zemí EU. Je třeba si uvědomit, že policistům musel dát někdo příkaz k zásahu, někdo, kdo nenaslouchá názorům svých voličů a chová se tak, jako by tuto zemi zdědil po svém otci. Nejsme království, jsme moderní demokratická země a nikdo, tedy ani vláda, si tu nemůže dělat jen to, co chce. Její reakce je naprosto nepřípustná. Bohužel ani generace nových mladých politiků není příslibem. Důkazů je více. Příkladem je výrok Matěje Stropnického o tom, že studenti mají vyžadovat dobré podmínky pro studium a ne chodit na brigády. Studovat a ne pracovat. Tento mužný a ztepilý předseda Strany Zelených má ruce naroslé za záda pravděpodobně už od malička. O práci jen slyšel.

   Návštěva čínského prezidenta leží v žaludku mnohým. Je třeba si připomenout, že tento hodnostář navštívil například i Velkou Británii a seděl s anglickou královnou v jejím kočáru. Není možné vnímat tohoto politika jen jako šéfa komunistické strany vládnoucí nejlidnatější zemi světa. Mnohé se změnilo a z Číny je především významný obchodní partner nejen pro nejvyspělejší ekonomiky světa včetně té americké, ale i naše podniky a výrobci často hledí k možnostem prodejů ve východní Asii s nadějí. Navíc čínští investoři přináší do celé EU mnoho prostředků a byla by zásadní chybou ignorovat možnost být mezi prvními u zdroje. Jistě, příznivci svobody Tibetu, odpůrci komunistů a další aktivisté nesouhlasí, ale pokud je vyslechneme, získají výhody z možné spolupráce v okolních zemích, kde více počítají, než dávají důraz na nepravosti a mocenské zájmy. Mimochodem, s USA také spolupracujeme a jejich zahraniční politika je daleko agresivnější a uzurpátortější, než ta čínská. A nikdo nahlas neprotestuje. Přitom USA mohou za většinu problémů, které nás nyní zatěžují. A pokud jde o vnitřní demokracii, je možno konstatovat, že o té se nedá poslední dobou hovořit ani u nás.

  Dny volna daly příležitost Andreji Babišovi nadechnout se. Zatímco velká část politiků i obyvatelstva i občanů považuje jeho vysvětlení de facto za přiznání se k účelovým přesunům ve vedení společnosti žádající dotace na farmu Čapí hnízdo, fanatičtí fanoušci ho vzali za své a vyhovující. Na facebooku se objevil sponzorovaný příspěvek politologa Zbořila, ve kterém se autor vyjádřil v tom smyslu, že jde o pouhý hon na hodného ministra. Příznivci mu okamžitě začali přikyvovat a napsal li někdo odpověď, jejíž podstatou byl nesouhlas s článkem, vrhnuli se na něj obrazně naivní zaslepenci a sympatizanté s Babišovo způsobem drancování této země, jím vedené likvidaci nižší a střední podnikatelské vrstvy, nebyli neochotní sáhnout i k hrubším urážkám. Tedy přesně tak, jak to dělá ministr financí v parlamentu. Jistě, kradlo se i ve vládách minulých, začalo to za Václava Havla a dosud neskončilo, nicméně poprvé je při výkřiku ,,chyťte zloději‘‘  slyšet nejvíce ten největší ultrazloděj. Takovou drzost ještě nikdo nepředvedl a stejně tak systematicky využívanou velkou ztrátu paměti. Jeho propaganda však pracuje skvěle a davy naivních ovcí se zmenšují jen velmi pomalu. Pro lidi ovládající počty lépe, než Babiš, je to nepochopitelné.

  Velikonoční svátky jsou za námi. Pro křesťany jde o nejvýznamnější dny spojené s jejich vírou, pro ateisty příjemné okamžiky volna a pro muslimy pobídka k organizování nekalostí. Zatím co věřící v Boha si zase rok počkají, ateisté si užijí stejně rádi třeba dovolenou, muslimové budou využívat každé možnosti dát najevo svou nadřazenost a budou ohrožovat své okolí. Přemýšlím, kde je vidět naděje? Volby jsou ještě tak daleko….

J3.K