Dějiny národa Českého - SVATÁ ŘÍŠE ŘÍMSKÁ

  Svatá říše, latinsky Sacrum Imperium Romanum, byl název používaný již v dobách franských králů. Patrně prvním, kdo používal tento název, byl císař Karel I. zvaný Veliký, který na německém území panoval od roku 800. Ale teprve až Ota I. roku 938 sjednotil tento státní útvar v jeden celek. Do tohoto soustátí, které se také nazývalo "marka", patřilo i české knížectví v dobách prvních Přemyslovců. Každý panovník, který byl zvolen římským králem, byl korunován a pomazán přímo od samotného papeže. Korunovace se konala většinou v Cáchách nebo v Kolíně nad Rýnem. Krále volil sněm, který byl sestaven s přilehlých oblastí, tedy nejen z celého Německa. Mezi kandidáty se mnohdy sváděly i letité boje, patrně i tady se často uplácelo, vraždilo a korupce jen kvetla.

  Nejslavnějším římským králem a posléze i císařem byl Fridrich I. zvaný Barbarossa, který většinu svého panování bojoval na italském území. Velkým pomocníkem při těchto bojích mu pak byl i druhý český král Vladislav II. Přemyslovec. Fridrich Barbarossa taktéž na vlastní náklady vypravil početnou vojenskou výpravu do Svaté země (křížová výprava). Tato armáda posvěcená papežem Luciem III. se začala scházet v Římě roku 1184 již jako 3.křížová výprava do Svaté země. Fridrich Barbarossa se ale jejího konce již nedočkal, údajně se utopil při jednom střetu s tureckým vojskem 10. června roku 1190 v řece Salef.

  Vraťme se ale ke Svaté říši římské. České knížectví bylo součástí Svaté říše, ale díky Přemyslu Otakaru I. se "Zlatou bulou sicilskou" stalo suveréní zemí. Český panovník měl dokonce rozhodující slovo při volbě římského krále. České království mělo určitá privilegia, jako čestné místo při volbě nového římského krále, žádný římský král nesměl zasahovat do volby českého panovníka, ani jej potvrzovat. Ale bohužel se tato privilegia vždy ze strany římského krále porušovala.

  Důležitým datem pro České království byl rok 1346, kdy byl do čela římské říše zvolen český kralevic a syn rytíře evropského věhlasu Karel IV. Lucemburský. Poprvé se tak stalo hlavní město Praha i hlavním městem celé střední i západní Evropy. Karel IV. dokonce sepsal listinu "majestát", která trvala až do zániku Svaté říše římské 6. srpna 1806., kdy se rozpadla a utvořila dnešní Německo. Ještě musím dodat, že syn velkého císaře Karla IV. Zikmund Lucemburský navrhl znak tohoto státního celku, který se taktéž používal až do jeho zániku. Dnešní Německo je ale svou historií patrně morálně na samotném dnu. Stačí se podívat, co se v kdysi tak slavné a silné zemi dnes děje. Salve Sacrum Imperium Romanum..