Domácí zvíře…
www.inadhled.cz Již od nepaměti provází lidstvo zvyk chovat domácí zvířata. Nebudeme se nyní zabývat hospodářským zvířectvem. Pravděpodobně nejvýznamnějším přítelem člověka byl od pradávna pes. Z vlka se postupně vyšlechtily různé rasy, a tak má atlas psů mnoho stran a najdete v něm modely ve velikosti od 1kg váhy až po metrákové kolosy. Liší se vlastnostmi, povahou i využitím. Jedinou jejich společnou náležitostí je potřeba jíst a vyměšovat, to je ale zase na jiné vyprávění, třeba holešovické chodníky by mohly vyprávět.
Čas plynul a souputníkem člověka se stala další zvířata. Kočky, ptactvo, různé hlodavce, plazy i rybičky najdete téměř v každé domácnosti. Jejich přítomnost nahrazuje někomu část chybějící přírody, jindy nedostatek lidské blízkosti, lásky a citu. Otázkou je, není li přístup nás lidí v některých případech sobecký. Mezi našimi miláčky se totiž nenachází pouze výrazně domestikované druhy, ale často i divoká zvířata zadržovaná v klecích a teráriích.
Přání pána tvorstva a vrcholného savce ovládat přírodu má tedy svou historii. Z původních pomocníků při lovu a pastevectví se stali mazlíci a ne každému tvorovi se to nelíbí. Zkusme se tedy na přítomnost zvířete v domě podívat trochu jinak. Autor tohoto článku byl nucen svůj pohled na chlupatého přítele člověka změnit pod tlakem událostí.
Na půdě jeho domu si našlo už dávno bydlení zvířátko, které rozhodně nepatří mezi nejmenší. Není ani úplně samotářské a vychovává s láskou své potomky. Má své zvyky, kterých se nerado vzdává. O jeho užitnosti se dá pochybovat. Nicméně je a nedá se s tím nic dělat. Pokud tušíte, že jím je kuna, nemýlíte se. Již pět let bydlíme v zimních měsících spolu a upřímně řečeno, děláme navzájem vše proto, abychom si rozuměli. Bohužel každý hovoříme jinou řečí.
Co dělá tedy lidská část obyvatel pro své nevyžádané domácí zvíře? Vyzkoušeli mnohé. Začalo to sběrem informací, jak bojovat s kunou. Odradit jí měly lidské vlasy, psí chlupy, elektronické plašiče, hlučné potomstvo v podkroví, nastražené pasti, zápach naftalínu. Nic z toho nezabralo, samozřejmě. Inteligence této šelmy je neskutečná a umění vyhnout se nástražným systémům je dokonalé. Dalším krokem byla pohybová čidla a halogeny na půdě, jejichž svit připomíná proslulá světla hlídající vězeňské dvory. Opět nic. Jednou se sice podařilo najít místo, kde spalo mládě, bohužel až půl roku po jeho smrti, takže to bylo na výměnu izolace.
Co naopak dělá kuna pro své přátelství s lidmi? Naštěstí se nepohybuje v místě, kde by se chovala drůbež a králíci, takže se soustřeďuje na rušení nočního klidu. Naučila se kolem půlnoci vstát a zatančit si na prknech podlahy na půdě pěkně dupák. Podobně se chová při svém návratu z nočního lovu kolem šesté hodiny ráno. Na toaletu chodí na jedno místo a velmi decentně, de facto mimo místa, kde by to vadilo a přišlo se na to náhodou. Kabel od satelitu zlikvidovala jen jednou na počátku, poté zjistila, že naštvat člověka je kontraproduktivní. Přes den spí a poslouchá hlasitou hudbu z rádia umístěného poblíž svého hnízda. To ji sice vyhnalo z jednoho místa, ale odstěhovala se jen o pár metrů dále. Nejvíce se osvědčilo rádio Blaník. Výhodou této akce je, že zloději navštěvují okolí domu pouze v noci, neboť si myslí, že přes den je dům plný posluchačů této stanice.
Jak vidíte, pětiletá symbióza funguje. Sice není chtěná, ale v podstatě jsme si obě strany zvykly. Bojujeme již jen z principu bez šance na vítězství. Kuna se zkusila párkrát odstěhovat k sousedům, vždy se však ráda vrátila. Jejím koníčkem je nyní okoukávání papouška Žaka. Sedne za sklo a touží po seznámení. To jí ale nevyjde, nenechám to dojít tak daleko, aby jí ten okřídlený kecal vyprávěl o dalších přípravách na její vystěhování. Zkouším být o krok napřed, i když pořád zaostávám.
J3.K
