Je to značně nepřehledné

  Venezuelské břehy jsou vzdáleny od amerických rafinérií na těžkou ropu (což venezuelská je) cca 1000 km. V relativně nedávné minulosti tento nerost ve Venezuele těžily především americké ropné společnosti, ale po znárodnění těžařského průmyslu byly vytěsněny. Trump se ohání odcizením mnoha zařízení a považuje ropu, kterou tehdy USA zpracovávaly, za svou. Jenže venezuelské terminály momentálně navštěvují lodě převážející tento produkt směrem do Číny a tankery plující pod různými vlajkami většinou patří Rusku a Číně. Jejich zadržování americkou armádou se tak dotýká dalších dvou velmocí. Reakcí na to je první vlaštovka, kdy tanker plující pod vlajkou jednoho z afrických států při návštěvě kolumbijského přístavu změnil vlajku na ruskou a čeká se, zda li bude Američany blokován či nikoliv. Tolik realita.

  Další zprávy už jsou protichůdné a ověřit je nemožné. Tedy to, že ochranu prozatímní prezidentky převzaly ruské jednotky. Dále prý do přístavů dosud blokovaných pluje velké množství ruských a čínských tankerů ignorujících přítomnost amerických lodí pro svůj obvyklý náklad. Ochranka složená z Wágnerovců údajně den před únosem Madura ukončila činnost a převzali ji Kubánci, z nichž jich 30 druhý den při americké anexi sídla Madurova zahynulo. Další těžko ověřitelnou zprávou je údajný transport venezuelského stříbra v objemu mnoha stovek tun ruskými a čínskými letadly v předvečer Madurova zatčení mimo Jižní Ameriku. Venezuela je také bohatá na zlato, co s ním je, netušíme. Ale viděli jsme, jak si ho v Iráku Američané okamžitě nakládali a směřovali s ním do Fort Knox, kde mají uložené své zásoby zlata.

  Spekulací je mnoho. Jisté je, že zatímco americké investice byly před mnoha lety poškozeny znárodněním, ty ruské a čínské jsou v latinskoamerické zemi aktivní. U čínských jde objemově o 100 miliard dolarů. Co se tedy bude dít dále, je ne úplně jasné. Takže pokud očekáváte náš komentář, byl by předčasný a spekulativní. Jisté je, že Američané unesli prezidenta suverénní země, jehož údajné diktátorství není v souladu s tím, kolik Venezuelanů vyšlo nyní na jeho podporu do ulic. Celá akce byla zvláštní v nulové obraně tamní armády, která něco podobného musela po amerických manévrech a Trumpových slovech čekat. Bude lepší si počkat, jak svět přijme americký soud nad Madurem, který jednoznačně americké justici nepodléhá. Zároveň je tak předčasné dávat dohromady mozaiku stylem domluvené výměny teritoriálních zájmů USA, Ruska a Číny. Politika je svinstvo, má svá zákoutí, ale na výsledek Trumpovi eskalace napětí v jihoamerickém regionu je třeba si udělat názor o něco později.

  Mezitím se mnoho amerických vojenských nákladních letadel pohybuje na trase USA-Londýn – Německo. Obavy z podobného útoku, jakým byl ten na Madura, tentokrát na Írán, nejsou neopodstatněné. Ovšem pozor, Írán patří mezi ruské spojence a tamní jaderný průmysl vzniká ve spolupráci s Ruskem. Také Čína má v Íránu své zájmy. A Spojené státy pro změnu podporují odpůrce dosavadního íránského režimu. Takže co vše se děje v světovém politickém zákulisí, když Trump zároveň vyslovuje zájem o Grónsko a Kanadu? Nějaká Ukrajina se tak stává relativně bezvýznamnou a pravděpodobně půjde o dokončení SVO. Bez ohledu na štěkání eurounijní čivavy. Jsme svědky přeskupení sil na světovém kolbišti, nebo jde o test toho, co Američanům projde a kde narazí? Jsme v roli statických pozorovatelů a upřímně, může se stát cokoliv.

Jindřich Kulhavý