Kdo seje vítr….

  Tureckému prezidentovi Erdoganovi narostla po parodii na vojenský puč křídla a začal ve své zemi řádit způsobem, který není vzdálený nejkrutějším čistkám v historii lidstva. Zdál li se nám kdy římský císař Nero opravdu velkým šílencem, když pro svou rádoby uměleckou inspiraci nechal zapálit starověký Řím, byl proti nynějšímu vládci Turecka pouhým příštipkářem. Tehdy byli žhářstvím diktátora nejvíce postiženi křesťané, nyní to vypadá, že oběti budou opět ze stejné náboženské obce.

  Německo nechalo po 2.světové válce pootevřené dveře a této štěrbiny využilo mimo jiné národy také mnoho Turků. Počet těch, kteří u našich západních sousedů zůstali, se oficiálně blíží ke třem milionům. Přiznejme si, že už jen to je poměrně dost silná voličská základna. A zároveň je tak zaděláno na solidní problém. Přestože bychom si mohli myslet, že integrace této menšiny proběhla bez problémů a příslušníci druhé i třetí generace by de facto mohli být považováni částečně za Němce, opak je pravdou. Turci totiž na rozdíl například od Čechů považují své pouto k rodné zemi za velmi pevné a ani po mnoha rocích ji nevnímají negativně. Naopak se zajímají o dění v ní, často cestují do své původní vlasti a udržují stálé kontakty.

  Erdoganova politika směřující ke vstupu Turecka do EU má logicky své příznivce právě u německých Turků. Otevření hranic a bezvízový styk by značně zjednodušil možnost setkávání rodinných příslušníků, která by časem vyústila k sestěhovávání rozdělených rodin. Je pravděpodobné, že místem, ve kterém by společně všichni žili, je ekonomicky zajímavé Německo. Došlo by tak k nárůstu počtu obyvatel turecké menšiny v Německu a posílení nacionalistických záměrů této skupiny. Postupným získáváním vlivu ve státní správě by poté došlo k ovlivňování života v celé zemi, a tím i další podpoře turecké politiky vůči celé Evropě. Tímto se dá vysvětlit víkendová početná manifestace, které se zúčastnilo cca 20000 Turků a měla podpořit politiku vlády vedené Erdoganem, přestože by teoreticky naturalizovaným občanům mohlo být teoreticky jedno, co se děje v Ankarou ovládané zemi.

  O aroganci tureckého prezidenta svědčí mnohé. Na člověka, kterému šlo před nedávnem o život a zachránit  jej měly údajně ruské tajné služby svou včasnou  informací o chystaném puči, se chová velmi agresívně bez špetky pokory. Vyhrožuje nejen samotnému Německu, to kvůli zákazu přednesení projevu přímo na manifestaci Turků v Kolínu nad Rýnem pomocí telemostu. Přidává i opětovnou snahu o zrušení turistických víz do zemí celé EU s tím, že když mu nebude vyhověno, začnou do Evropy z jeho území opět proudit davy Syřanů a Pákistánců. Samozřejmě nikoliv těch, kteří by nás obohatili svou inteligencí a pracovitostí.

  Je třeba si připomenout, jakým způsobem šli na ruku novodobému sultánovi Osmanské říše západní politici a co zaseli.. Nejen, že ho obdarovali solidním bakšišem v podobě několika miliard eur ze společné kapsy nás všech Evropanů, zároveň slíbili odběr migrantů přímo v Turecku, a jak jistě víte, třeba naše vláda si už si pro ně posílá letadlo. Přitom až na pár naprostých ignorantů u nás o ně nikdo nestojí. V době, kdy se nelze pohybovat na veřejnosti s vědomím, zda Vám někdo neustřelí hlavu, což se nyní týká především Francie a Německa, je třeba si uvědomit, že jednostranně projevovaná lidskost a solidarita je životu nebezpečná.

  Turecko se rázem stalo velmocí v oblasti své existence. Na jeho území jsou rozmístěné atomové zbraně a Erdoganovi je jedno, komu patří. Vezme si momentálně to, co chce. Ukáže li nyní svět svou slabost a nechá jej dělat cokoliv, budou se problémy s Turky ještě více vyhrocovat. Zapomeňme nyní na pláže podél Středozemního moře, oblíbená střediska na pobřeží Turecké riviéry, tvář této země je rozdílná od našeho vnímání nádherných přímořských destinací. Nelze totiž zaručit, že dnes bezpečné území se zítra nestane válečnou zónou, případně tamní turisté rukojmími. Z Turecka se stala země, z níž k nám přichází nebezpečí a teror. Snad už to ti nahoře pochopili.

J3.K