Naprostý nezájem a lhostejnost

  O tom, že média jsou silným tvůrcem na názorovém poli a jejich způsob podávání informací je jedním z nejdůležitějších faktorů pro vytváření jistého náhledu na veškeré dění, není rozhodně pochyb. Není tedy náhodou, že nejvýznamnější hráči na politické a ekonomické scéně vlastní část sdělovacích prostředků a mají díky tomu v rukách velmi potřebný nástroj k ovládnutí davu. Ne nepodstatnou záležitostí je také to, že veřejnoprávní instituce spadají pod vliv vlády. V Polsku došlo nedávno k změně politického kursu a téměř vzápětí i k výměně vedení v některých společnostech zabývajících se informacemi. Jde o celkem logický krok, bohužel u komerčních a soukromých společností dochází ke stejným tlakům. Čtenář, divák a posluchač se tak stávají svědky tendenční práce žurnalistů a komentátorů, nezávislý zdroj je vzácností.

  To vše v některých v nás budí potřebu shánět informace z mnoha stran a chcete li si udělat reálný obrázek na dění, musíte obětovat mnoho času. Výsledkem je velké rozčarování z nynější situace, nepochopení kroků elit, u některých chuť s tím něco dělat a zároveň uvědomění si, že jednotlivec bez podpory a obrovského balíku financí je de facto naprosto bezvýznamný. Mašinérie zvané politika a ekonomika sešrotují každého, kdo se ponoří do hledání cesty nápravy. Orientovat se není jednoduché.  

  Jisté je, že národ dělí především problémy typu imigrace, Miloš Zeman a jeho výroky, Andrej Babiš a  Agrofert, Rusko vs USA, Sobotka a vyplouvající kauzy, vysílání ČT, přitahování šroubů v oblasti soukromí a podnikání. Tím se zabývá jedna část obyvatelstva, druhou dráždí chování doktorů v Ordinaci v Růžové zahradě, změny vztahů v Ulici a nemohou se dočkat Top staru. Zeptáte li se jich na názor na to, že brzy dojde k likvidaci hotových peněz, banky budou nabízet pouze záporné úroky a nebude možnost to řešit penězi schovanými ve vlastním trezoru, odpovědí na to je:,, Kde že to vysílali, říkali to v televizi. Ne? Tak to není pravda.‘‘. Ne, neříkali, nesmí to říkat, ale už se na to finančníci připravují. Jenže v tu chvíli tito konzumenti televizního odpadu nevnímají - Je jim to jedno, stejně by to nezměnili!!!!

  Mimochodem, teď odbočím. Způsob likvidace hotovosti je geniálním tahem bank. Za imaginární peníze u nich uložené, které nikdy nebudou k vyzvednutí, nebudou fyzicky existovat a nikdy si na ně nesáhnete, budete platit skladovné. Vaši výplatu několikrát zdaní stát a ten zlomek, který Vám zůstane, pošle zaměstnavatel na účet. Za každou operaci zaplatíte, za spící zbytek také, jednotlivé platby budou pod kontrolou a tím i Váš každý krok. Záložní řešení neexistuje, nebo bude protiprávní a nepohodlné. O tom sní každý finančník, policista a politik. A když pojedete někam, kde nebudou platební terminály, povezete sebou mouku, zlato, kanystr s benzínem, případně jinou komoditu, kterou budete moci v daném místě směnit. To už ale budete muset mít čip pod kůží, aby Vás Velký bratr neztratil z dohledu.

  Vraťme se však k lhostejnosti a jejímu protikladu, tedy touze něco změnit.  Ti bez zájmu o cokoliv, co by jim komplikovalo život, jsou relativně šťastní. Nic jim nechybí a prostě se přizpůsobují. V zásadě mají svou pravdu a jejich život je jednodušší. Druhá skupina se trápí. Její obavy se naplňují, nicméně roztříštěnost názorů je obrovská. Politici ji udržují záměrně, o tom nás přesvědčilo chování ČSSD v situaci, kdy šlo o to zkomplikovat majiteli Agrofertu se vrátit po volbách v příštím roce zpět do vlády. Systematičnost výroby chaosu a nejistoty je až zarážející. Obojakost vyjádření, častá rozdílnost mezi prohlášeními a činy, bezpohlavní přístup k problémům, to vše jsou nástroje politiků a vede to opět k jedinému závěru. Pokud se aspoň ta část národa, která je nespokojená se stavem vedení této země, nespojí, nebo dokud doktor Mázl v Ordinaci nebo Leoš Mareš v ranní šou nevyhlásí revoluci, bude nadále hrstka schopných udělat vše jen pro svůj prospěch vládnout nejen této zemi, ale i celé Evropě. Tedy nám všem. Stojíte o to?

J3.K