Petra Kvitová a Stanislav Huml, úspěch a hloupost
Petra Kvitová podruhé vyhrála Wimbledon, který je neoficiálně považovaný v tenisovém světě za mistrovství světa nejen na travnatých dvorcích. Vítěz tohoto turnaje je všeobecně uznávaným sportovcem a ctěným nejen tenisty samotnými, ale i prostými fanoušky sportu. Zároveň se stává automaticky marketingovým tahounem plna firem, jejich tváří i prodejcem. A je za to jistě i řádně oceněn. Petra se přiznala, že se rozhodla pro bydlení v Monte Carlu, důvodem jí byl rozdíl ve výši daní u nás a v této zemi, což je pochopitelné i logické zároveň. A poslanec Huml vypustil nápad, že by lidé, kteří u nás nemají trvalý pobyt, měli přijít i o občanství.
Dostat se na vrchol v jakémkoliv odvětví přináší mnoho sil. Chcete li vyhrát wimbledonský turnaj, musíte se u Vás sejít a spojit plno atributů. V první řadě se musíte narodit s talentem. Ten u Vás musí někdo objevit. Pokud máte to štěstí, že se obojí stalo, nemáte vyhráno. Musíte mít vynikající rodiče, kteří Vám poskytnou zázemí, investují do Vás čas a peníze. Nebo jinak. Téměř veškerý svůj volný čas a velkou hromadu peněz. K tomu je třeba sehnat a zaplatit takového trenéra, který Vás provede úskalími začátku, mládí a zastaví se až na vrcholu. Někdy těch koučů je třeba více. To vše je Vaše okolí. Pokud toto vše máte, musíte si od relativně raného dětství projít očistcem, který skončí dnem, kdy naposled na nějakém turnaji naservírujete a řeknete: ,,odcházím‘‘. A doba mezi tím je vyplněna kolotočem povinností, dřiny, cestování, samoty, únavy, zraněních, ztráty soukromí, napětí a občas špetky radosti. Od prvních krůčků na kurtu po Vás někdo něco chce, čím jste starší, tím více si uvědomujete tlak a zároveň vnímáte i svou vděčnost a zodpovědnost vůči těm, kteří za Vámi stojí. To vše by Vám přesto k ničemu nepomohlo, pokud byste to neměl v hlavě srovnané. To se netýká pouze tenistů, ale každého vrcholového sportovce.
Odměnou za roky dřiny a vynaložené peníze Vašich blízkých je stát na nejvyšších stupíncích a v nynější době samozřejmě i finanční odměna. Ta se možná může zdáti být vysoká, ale existuje startovní čára, ze které každý z nás do života odstartuje, a i když záleží na mnoho aspektech, je jen na nás, co vše obětujeme a kam dojdeme.
Pan poslanec Huml je bývalý dopravní policista, pozdější odborník na dopravu a dotáhnul to do vysoké politiky, rozhodně však za cenu daleko menších nákladů, než Petra Kvitová ve svém oboru. Je tedy možná úspěšným mužem, i když kredit politika u nás není příliš pozitivní. Nicméně jeho názory občas šokují. Vynecháme li ty, které se týkají jeho postřehů z prostředí silnic, tím posledním nás zkusil vrátit zpět do doby, kdy každý, kdo opustil tuto zemi, byl automaticky za vyvrhele. Myšlenka, že uhrazené daně z výher jsou de facto vrácené peníze za to, co do nich investoval stát v mládí, jsou výsměchem. Každý rodič, který vede své dítě k vrcholovému sportu, může okamžitě panu Humlovi říci, kolik jej výchova mladého sportovce stojí, co vše to obnáší. Rozhodně už jenom odvedená daň za pohonné hmoty spotřebované při expedici potomka za tréninky a turnaji je natolik velká částka, že by stát za ni mohl postavit jedno nové sportoviště. Což nedělá.
Petra reprezentuje tuto zemi. Dělá to výborně, výhra ve Fed cupu i ostatní vítězství včetně dvojnásobného wimbledonského jsou vždy doplněna naší vlajkou a hymnou. Naše zemička na tom samozřejmě profituje už jen tím, že ji zná každý člověk, kterému sport něco říká. Vzdát se možnosti být zdarma prezentován po celém světě a bít na poplach kvůli tomu, že se sportovec rozhodl bydlet jinde proto, aby ušetřil své těžce vydělané peníze, je velmi krátkozraké. I když se to komukoliv zdá být hodně peněz, jen za vítězství ve Wimbledonu jde cca o 5 miliónů korun, je to minimální částka za skvělou reklamu naší země.
Možná by stálo za to zamyslet se nad tím, jak to udělat, aby si lidé tak dobře propagující svou zemi nemuseli volit místo svého pobytu jinde. A pokud na Kvitovou dolehne blbá nálada z jednání některých představitelů této země a rozhodne se nereprezentovat, bude se divit právě jen pan Huml a jemu podobní. On totiž ten život není jen o penězích, ale i o radosti ze života a úspěchu našeho i jiných. A kdyby politici dělli vou práci stejně dobře, jako reprezentující sportovci, pět Petřiných miliónů by této zemi opravdu nechybělo.
J3.K
