Šaráda skončila

  Babiš převzal naprosto zdevastovanou zemi a je skoro až nepochopitelné, že tu ještě někdo stojí o to v ní vládnout. Jistě, občané státu ještě generují slušné zisky končící poté díky vysokým daním ve státní pokladně, ale velkou část vybraných peněz spolkne splácení a obsluha dluhu. Ze zbytku mohou zatím bohatnout jedinci schopní odčerpat nemalé částky, ale společnost celkově na kvalitní život dosahuj už jen stěží. Od roku 1989 rapidně stoupají náklady na samotný život. Ceny potravin, nájmů, energií, výše daní a zlodějské prostředí bank spravujících mnohé úspory občanů vytváří prostředí, v němž už se dávno dobře nežije. A přidáme li dusno napříč českým národem a jeho rozpolcenost, zároveň celkovou atmosféru v Evropské unii, jejímž jsme bohužel členem, pak nám asi ani nová vláda moc optimismu nepřináší. I když po Fialovi hůře být skoro nemůže. Tedy aspoň doufáme.

  Andrej Babiš je všemi mastmi mazaný podnikatel i politik. Nechceme mu nijak křivdit, ale jeho minulost má mnoho sporných okamžiků a vybudování impéria Agrofert s sebou přinášelo i temné okamžiky, o čemž by mohli hovořit mnozí konkurenti později končící buď úplně nebo pod křídly Agrofertu. O tom jsme psali už v dobách, kdy se Andrej pustil do politiky, což je skutečně dávno. Ono něco vytvořit není snadné, v prostředí miliardářů jdou často rukavice dolů. Jen je otázkou, zda li třískami, které odletují, nejsou soupeři nižší váhové kategorie a je li souboj fér.

  Politická kariéra Babiše je už poté skutečným MMA. Nepřátel si současný premiér vytvořil mnoho a takoví Fiala, Rakušan či Pekarová Adamová si na nenávisti k němu (a k Rusku) vybudovali kariéru. Jméno Babiš jsme od nich slýchali častěji než Putin, Rusko a CO2. Je to dáno jak délkou aktivity Babiše v politice, tak i jeho přístupem i způsobem prezentace. Přestože má ve svém období existence na politické scéně skutečně pár hlubokých zářezů, po nichž se jizvy zdaleka ne všechny zhojí, stal se pro ODS a satelity skutečným nepřítelem. Z jeho chyb si pamatujeme nejen kauzy kolem daňových optimalizací, které pod něj podřazená Finanční správa vnímala mnohem shovívavěji než u jiných podnikatelských subjektů, ale i posunutí některých spolustraníků do Evropského parlamentu a u Jourové ještě výše, přičemž se tito později od něj de facto odvrátili. A vrcholem byla covidohysterie a spolupráce s Leyenovou na devastaci našeho i eurounijního rozpočtu. Ostatně důsledky masivního očkování dopadají na tehdy poslušné už nyní a množství turborakovin a náhlých úmrtí je alarmující.

  Babiš má, jak jsme uvedli, s daňovými úniky své zkušenosti, které využil k jejich zabránění u jiných podnikatelů. EET se vrací opět na scénu, což považujeme za zločin proti malým živnostníkům, zatímco krádeže za bílého dne velkých nadnárodních společností budou pokračovat. Dokud jim vláda nestoupne na kuří oko a nezmění přístup k těmto loupežným hordám, bude pro nás jen jedním z dalších bojácných obyvatel Strakovky. Podobné lze říct ve vztahu k politickému, a někdy i k uměle vytvořenému sociálnímu, neziskovému sektoru. A v neposlední řadě je třeba si vyšlápnout na často naprosto nesmyslné dotační programy, které stojí mnohem více peněz, než je třeba. Zalátat díru ve státní pokladně bude už složité.

  Přestože máme dobrou paměť a víme, že ani Babišova vláda není tak radikální, jakou disponuje vůči EU Orbán, doufejme, že dojde k oživení V4, ukončení Green Dealu a k postupnému tlaku na změnu práce médií. Bez toho se prostě nikam neposuneme. Zároveň je třeba zajistit posun od politiky vůči Ukrajině, zabránit další ukrajinizaci společnosti a vrátit Ukrajince tam, kam patří, tedy k nim domů. A přidáme li podporu českých odvětví průmyslu, potravinářství a zemědělství, má před sebou nová vláda úkolů až nad hlavu. Co myslíte, zvládne aspoň něco?

Jindřich Kulhavý