Tak už to tu máme…
Ombudsmanka Šabatová rozhodla, že zákaz nošení šátku, tzv.hidžábu, na hlavě muslimky ve škole je omezování práv dotyčné studentky. To i přesto, že ve školním řádu touto slečnou navštěvované školy je striktně zakázáno nosit při vyučování jakoukoliv pokrývku hlavy a platí pro všechny studenty bez rozdílu, tedy například i pro židovské.
Naše společnost je poměrně tolerantní k otázce víry a vyznání. Dokud nejsou lidé přímo obtěžováni průvodními projevy některého z různých náboženství, většinou si ani nevšimnou různorodého vyznání. Jenže právě v tom je obrovské riziko změny poměrů ve společnosti. Již jsme několikráte zmiňovali problémy ve Francii, Anglii a Německu. Přílišná tolerance je pro Evropu kontraproduktivní a znamená její nejdříve nenápadnou a plížící se, nyní již však naprosto zjevnou a agresivní islamizaci.
Může se zdát, že jeden hidžáb by se dal tolerovat. Šlo by s tím souhlasit tehdy, pokud bychom se nepodívali za naše hranice. Nepokoje muslimů v nepříliš vzdálených zemích značí o jejich zvyšujících se nárocích, množství mešit postavených v evropských městech se zvyšuje. Je to dané měnící se politikou Vatikánu, ztrátou jeho vlivu v mnoha zemích a rozšiřování ateismu. Prokazatelnost vlivu boha na život nás všech se rovná nule a římskokatolická církev se z agresivní politiky musela uchýlit k toleranci a daleko vstřícnějšímu přístupu k lidem.
Podstata islámu je jiná. Především nyní převažuje jeho násilná povaha a představa klasického příznivce proroka Mohameda je shodná s obrázkem muslima třímajícího v rukách kalašnikov a střílejícího na vše, co s ním nesouhlasí. Radikální uskupení, jakým je Talibán, Al Kaidá, Hizballáh a další podobné partičky, rozhodně neotvírají muslimům dveře do naší země. Videa, jejichž obsahem je ukázka vraždy novináře v přímém přenosu, záběry ze Sýrie, Iráku a Afganistánu, to vše nám pouze ukazuje, kam až jsou ochotni zajít islám vyznávající fanatici. Tady o ně nikdo nestojí.
Pokud tedy přesto přijmeme cizince s jiným vyznáním, je to proto, že se dokážeme vcítit do určitých problémů, které měl doma. Pokud odešel ze svého domova a nebyl to popud ekonomický, ale například etický nebo politický, měl by respektovat zákony, pravidla a zvyky země, ve které chce budovat domov nový. Stát se plnou součástí jejího chodu, být přínosem a za to čerpat výhody tak, jako každý jiný občan. Bez nároku na speciální podmínky a výjimky. Byla to jeho svobodná volba, a tolerance těch, kteří ho přijali. A pokud má pocit, že je mu ubližováno, nic mu nebrání vrátit se zpět, nebo pokračovat v cestě za domovem jinam.
Pokud našinec navštíví arabské země, je povinen dodržovat místní zvyky a často je mu dáváno najevo, že není vítán. Je pravidelně nucen přestoupit na jinou víru, to se týká především žen vstupujících do manželství. Měli bychom si uvědomit, že pro velké množství muslimů je víra povýšena nad lidský život. A právě tento stav se blíží definici fanatismu. O ten je tu nepřijatelný. Proto si myslím, že i jeden hidžáb na hlavě prosté studentky je poměrně zásadní problém a paní Šabatová nepochopila důležitost svého rozhodnutí. Naštěstí není zákonodárným orgánem. Otázkou je, jak odvážně se k dalším příchozím problémům v budoucnosti postaví naše vládnoucí garnitura.
J3.K
