Tisícileté dějiny české - CÍSAŘ SVATÉ ŘÍŠE ŘÍMSKÉ, KRÁL ČESKÝ A UHERSKÝ MATYÁŠ HABSURSKÝ

  Matyáš Habsburský se narodil jako v pořadí třetí syn císaře a krále českého Maxmiliána II. a Marie Španělské dne 24. února 1557 ve Vídni. Na rozdíl od svého bratra Rudolfa II. měl od dětství otevřenou a důvěřivou povahu. Patrně to bylo dáno tím, že nebyl, jako jeho starší bratr Rudolf, vychováván na španělském dvoře, ale ve Vídni.

  Při značné politické ctižádosti však Matyáš neměl po boku dvou starších bratrů pro své představy odpovídající uplatnění. Asi proto se dal snadno získat pro nizozemskou katolickou provincii, která se obávala nadvlády protestantů. Tajně roku 1578 opustil Vídeň a v Nizozemí se dal generálními stavy zvolit místodržícím. Jeho vláda však netrvala dlouho, rok poté byl Rudolfem II. "násilně" donucen vrátit se zpět do Rakouska a nějakou dobu tak žil v Linci v císařské nemilosti. Teprve až když byl jeho starší bratr Arnošt povolán Rudolfem II. do Nizozemí, jmenoval jej Rudolf II. místodržícím ve Vídni, kterou Rudolf před časem opustil, aby se usídlil v Praze.

  Matyáš se dostal do konfliktu s císařským bratrem ještě několikrát. Ta poslední roztržka mezi ním a jeho bratrem nakonec skončila vítězně pro Matyáše, který byl nejenže korunován uherským králem, ale nakonec i českým. Samotná korunovace Matyáše Habsburského se uskutečnila dne 23. května 1611 ve svatovítské katedrále. Na Hradčanech se na počest nového panovníka dokonce střílelo z děl, ale žádná starodávná korunovační jízda, tak jako za jeho bratra, se nekonala.

  Nový český král dokonce českým stavům potvrdil Rudolfův Majestát o náboženské svobodě. Matyáš patrně jen taktizoval a nechtěl si od počátku proti sobě poštvat českou a moravskou šlechtu. V témže roce se také oženil se svou sestřenicí Annou Tyrolskou. V červnu roku 1612 ve Frankfurtu na Mohanem byl Matyáš zvolen a zároveň i korunován císařem Svaté říše římské. Jako císař znovu přesunul své sídlo do Vídně a Praha se tak stala jen periférií.

  Osud, který hanebně Matyáš Habsburský kdysi připravil svému staršímu bratrovi Rudolfovi, se měl i v jeho případě opakovat. Vzhledem k tomu, že jeho pozdní manželství bylo bezdětné, rozpoutal se v habsburské rodině boj o trůn. Díky tajné podpoře španělských Habsburků získal největší šance Matyášův bratranec Ferdinand Tyrolský. Prvním krokem Ferdinanda Tyrolského byly Čechy a Morava, kde se na jaře roku 1617 stal i díky nekatolickým stavům českým králem. Jak špatná volba to byla se ukázalo hned po Ferdinandově korunovaci, když zejména čeští nekatoličtí stavové v Pardubicích požádali Matyáše o pomoc.

  Zhrzený a nemocný Matyáš je ovšem vyhodil a nařídil dokonce svému vojsku zbourat i nekatolické kostely v Broumově a v Hrobech. Čeští a moravští stavové to brali jako útok na Majestát vydaný jeho bratrem Rudolfem, takže když Matyáš svolal v březnu roku 1618 do Prahy generální sněm, tak se nikdo s protestanských stavů nedostavil. Do této situace se vložil i Ferdinand Štýrský, který zaslal list vůdci stavovské opozice Jindřichovi Thurnovi, v němž ho vyzval, aby se spolu s protestanty dostavil do Vídně. Thurn, který se obával, že bude Ferdinandem ve Vídni zatčen, se nakonec nedostavil, stejně jako řada jeho přátel.

  Stal se pravý opak. Dne 23. května téhož roku se na popud českých nekatolických stavů odehrála v pořadí třetí pražská defenestrace, kde byli z oken paláce vyhozeni místodržící Vilém Slavata a Jaroslav Bořita z Martinic i s písařem Filipem Fabriciem. Těžce nemocný a dnou zužovaný císař Matyáš Habsburský celou událost jen trpně přijal a zdržel se jakéhokoli komentáře. Ještě se stal mlčenlivým a zcela apatickým svědkem počátku české války, která měla nakonec přerůst ve válku třicetiletou. Obležení Vídně a bitvy Na Bílé Hoře se císař Matyáš Habsburský již nedožil. Zemřel jako dvaašedesátiletý starý nemocný muž dne 20. března LP 1619. Prý mu ráno jeho sluha Joachym přinesl slepičí polévku, ale sotva vzal lžíci do ruky, padla mu hlava a byl mrtev. Pohřben je dodnes v císařské hrobce ve Vídni.