Tisícileté dějiny české - MÝDLO A JEHO CESTA

  Historie mýdla a jeho cesta do každé domácnosti byla nesmírně dlouhá a trnitá. Dnes si neumíme představit domácnost, kde by nebylo.

  Úplný počátek mýdla pochází samozřejmě až z Egypta. Egypťané zjistili, že kořen rostliny mydlice lékařské je silně saponifikující a lze je využívat k očistě těla. Obyvatelé Egypta o sebe hodně pečovali a často se koupali s pomocí mýdla. Dokazuje to prastarý papyrus Ebers (objeven v Egyptě 1550 let před Kristem), kde stojí, že staří Egypťané se pravidelně koupali a myli mýdlem vyrobeným ze směsi zvířecích nebo rostlinných tuků a zásaditých solí. Ve starých papyrusech se o mýdle zmiňuje i v souvislosti s přípravou vlny pro tkaní látek.

  Od Egypta už je to jen kousek do Říma. Ti to dělali takto : Římané se mazali olivovým olejem a nechali ho několik hodin působit. Potom přišly krásné polonahé otrokyně, které jim stíraly špínu společně s olejem z těla plochými kostmi zvířat. Zajímavý přístup očisty, zvláště u pánů, viďte. Gaius Plinius ze starého Říma ve své encyklopedii Historia Naturalis uvádí, že mýdlo vynalezli Galové (galské slovo saipo, odtud sapo). Vyráběli ho z kozího oleje a popela. Sloužilo však jako pomáda na vlasy. Teprve až řecký lékař Galenos z Pergamenu v roce 164 n. l. upozornil na čistící schopnost mýdla a mydlářství se stalo řemeslem.

  Arabové, velmi chytří chemici, jako první vyráběli mýdla za pomoci hydroxidu sodného. Arabská mýdla byla parfémovaná a dokonce i barevná. Arabové využili svých znalostí a orientovali se i na výrobu mýdla tekutého a speciálního mýdla na holení. Své produkty tehdy vyváželi do celého Orientu a Evropy.

  Za dob Přemyslovců se o výrobu mýdla staraly pouze hospodyňky. Ty jej musely podomácku vyrobit, protože na českém trhu nebylo k dostání žádné mýdlo. Doposud neznámé řemeslo „mydlářství“ vzniklo až za vlády Lucemburků. V Praze roku 1464 byl založen cech mydlářů. V této době se i v našem království objevují na trhu mýdla španělská a italská. Jejich mýdla měla již mnohem lepší kvalitu než arabská mýdla, ale cena tohoto přepychu není pro každého. Velkou milovnicí byla údajně i Blanka z Valois, manželka Karla IV.

  V 16. století se pak výroby mýdla ujímá i Francie. Velkým střediskem produkce se tehdy stala Marseille, kde se vyrábělo bělené a parfemované kusové i tekuté mýdlo prvotřídní kvality, zatímco u nás v této době naopak se mýdlo a voda považuje za naprosto nebezpečné, ba přímo zdraví škodlivé. Mýdlo proto zažívalo svůj velký úpadek, neboť bylo využíváno jen k praní oděvů a občas k čištění příbytků.

  Po přelomu 19. století mýdlo „slaví“ svůj velký návrat. O velkovýrobu mýdla v 19. století se postarali otec a syn Schichtovi. Georg Schicht zahájil výrobu mýdla ve svém malém domku v roce 1848. Již v roce 1867 mýdlem zásoboval celé severní Čechy. V roce 1882 se jeden z jeho synů Johann Schicht rozhodl, že vybuduje továrnu na výrobu mýdla. Tato novosedlická „mýdlová výrobna“ se ještě před 1. světovou válkou stala největší továrnou na zpracování tuků v kontinentální Evropě.

  Další neméně známé bylo mýdlo od firmy Hellada. Ta byla založena v roce 1920 a na trh vstoupila jádrovým mýdlem HELLADA. Úspěch byl ohromný. Hned v následujícím roce se staví továrna a sídlo firmy v Praze Michli. Sortiment se rozšiřuje a produkce stoupá. Ulice dostává jméno „U Hellady“ a tovární objekt čp. 1. Na této adrese sídlí společnost Hellada i dnes.

  A do třetice další nejznámější mýdlo bylo Otto Rakovník. Firma vznikla roku 1875 v Rakovníku a zakladatelem byl František Otta. ten přišel s nápadem dávat ke každému mýdlu pro děti malou tištěnou pohádku.

 Reklama : Ať jsi černý jako bota, umyje tě mýdlo Otta! A známý král komiků v té době hlásá, že : nejlepší mýdlo je Hellada!