To je vražda

  Ujišťování Farského, Jakoba či Nerudové, že v tom nikdo ze STAN nejede, je nesmysl. Jestliže strana byla placena z úplatků, jejichž vznik byl jasně plánován, peníze dopředu rozdělovány a záměr byl nastaven formou procent předurčených na fungování politického subjektu, k osobní potřebě zúčastněných a ke korupci státních zaměstnanců a manažerů, pak nevíme, co tu řešíme. Tím je bezprecedentně vysvětleno používání šifrovaných telefonů, o jejichž existenci se dlouhodobě ví a jeden vlastnil i ministr vnitra a předseda STAN Rakušan. Tento člověk měl být vzat po schválení Sněmovnou okamžitě na vazbu. Není li tomu tak, pak naše politická scéna připomíná Sicílii v době největší slávy tamních kmotrů. Ostatně i tam umírali nepohodlní svědci.

  Abychom neobviňovali jen STAN, zapomíná se na Kampeličku, v níž se pro změnu zase koupal premiér Fiala. Někdo by se k ní měl vrátit a říct nám, jak to s touto pračkou peněz ve skutečnosti bylo a kolik milionů z těch v hotovosti vybraných kde skončilo. Pokud někoho uspokojilo ujištění prolhaného premiéra, že v ní měl sice milion, ale zapomněl na něj, přičemž i v tomto případu umírali lidé blízcí k procesům probíhajícím v zmíněném finančním ústavu, pak něco opět není v pořádku. Před volbami byla Kampelička opět vymlčena, a to i médii. Je evidentní, že ODS to má zmáknuté celé více než STAN, kterým to ticho o 14 dní prostě nevyšlo. Pravdou je, že kolem Fialy a ODS je kauz mnohem více a podezřele utracených milionů také, nicméně důležité bude i pozdější rozklíčování zadávání zakázek a provádění nákupů Ministerstvem obrany. Členka ODS Černochová je až podezřele nespořivá a oproti Kampeličce v těchto transakcích mizí skutečně vyšší číslo miliard korun. K tomu se dostane až příští vláda a je důležité, aby se tím někdo začal zaobírat.

  Přesto za největší politickou vraždu považujeme  koncem tohoto týdne polorozpad strany PRO. Osobní ambice některých čelních představitelů strany vedené Jindřichem Rajchlem vzaly za své a týden před volbami tito lidé stranu teatrálně opustili. Vnitrostranické boje vyvrcholili týden před volbami a poškodili vše, co dosud PRO znamenala. Jistě, spojili se s SPD, kde už jsou zainteresováni i Svobodní a Trikolora, ale je třeba si uvědomit, že to je právě SPD, kdo nese dlouhodobě na bedrech pozici hlavního protiliberálního oponenta. Svobodní, Trikolóra a PRO měli v posledních volbách volební potenciál kolem 2% a jejich přínos tak jednotlivě k posílení SPD není nijak omračující. Myslet si, že by se představitelé PRO dostali na čelní místa společné kandidátky by bylo naivní, dokonce i samotné zařazení na ně by bylo uspěchané. V politice je mnohé o trpělivosti a jistém kompromisu. Vše se musí budovat odzdola, což při vstupu do politiky musíte prostě vnímat. Je li to obráceně, dopadne to jako u Realistů, Věcí veřejných či u Trikolory, kde původní nadšení přešlo v rozčarování a odchodu hlavního lídra a následně i dalších hráčů majících v nadějném projektu vysoké pozice. Podobně Gregor odešel od Svobodných, Robejšek skončil v již neexistujících Realistech a pokračovat by se dalo i dále.

  Chápeme, že v PRO probíhaly vnitrostranické boje a někteří lidé, kteří vzniku strany věnovali čas i energii, požadovali větší úctu i ocenění při vzniku kandidátek. Je třeba jim říct, že něco podobného probíhá delší dobu a očekávat po čtyřech letech práce, že si sednou do Sněmovny či na ministerstva je nereálné. Taková cesta bývá delší. I proto se na většině důležitých postů vyskytují starší a zkušenější politici. Neberme za příklad Richterovou, Pekarovou Adamovou, Gregorovou a jim podobné, protože jde o výjimky a nechceme spekulovat, co je posunulo do vysoké politiky ve zkráceném řízení. Běžně na svou příležitost čekáte mnohem déle.

   Zabít stranu, které jste věnovali energii, týden před volbami, je tak ukázkou nedospělosti, neschopnosti politicky uvažovat a zbabělosti. Rajchl je tváří strany, asi stál u jejího zrodu a udělal mnohé pro její existenci, je svým způsobem osobností a možná i vnitrostranickým diktátorem, ale tak to prostě bývá. Jak říkáme, vše má svůj čas. Rychle zbohatnout, politicky vystřelit a uspokojit ambice je snem většiny z těch, kteří se do politiky vrhnuli. Když poznáte prostředí, buď na to žaludek máte, nebo radši skončíte. Ovšem hned, ne způsobem, který jsme u Trikolory, PRO i jinde zažili. A týden před volbami? To není odchod ze strany, to je demonstrace marnosti a malichernosti. Pomsta. Jenže to může poškodit i SPD, která proti liberalismu bojuje už několik volebních období. Za mne jde tedy o veš nasazenou do svého kožichu, před kterou se měla SPD chránit a včas nebezpečí rozklíčovat.

Jindřich Kulhavý