Zelená můza nebo šílenství v lahvi?

Jen málokterý alkoholický nápoj se může chlubit tak mýtickými a tajemnými účinky jako právě absint. Byl vyhledávaný zejména bohémskými umělci v Paříži koncem 19. století, kteří byli povzneseni nad nějakou morálku a absint milovali a ve velkém konzumovali. Bohužel i díky němu čas od času překročili hranici normálnosti a překlopili se do stádia šílenství. Takovými celebritami, které absint zbožňovali a využívali jako zdroj inspirací, byl např. Oscar Wilde, Vincent Van Gogh, Paul Verlaine, Edouard Manet, Pablo Picasso, Edgar Allen Poe a další.

Jak prohlásil Oscar Wilde:“ Po první sklence vidíte věci tak, jak je chcete vidět. Po druhé je vidíte takové, jaké nejsou. Nakonec je spatříte takové, jaké skutečně jsou, a to je ta nejpříšernější věc na světě!"

Základní rozdělení absintu je na dva druhy, francouzský (někdy označován jako pravý) a východoevropský (označován jako český nebo bohémský). Rozdíl není v tom, kde vzniká, ale ve způsobu výroby. Tzv. pravý se vyrábí máčením bylin v alkoholu a následnou destilací a barvením, český vynechává některé byliny, nedestiluje se, ale jen filtruje a proto bývá i více hořký. Proto někteří tento druhý způsob neakceptují a tvrdí, že se o absint nejedná.

Absint byl v minulosti zakázán v mnoha zemích (USA, Velká Británie, Španělsko, Švédsko, Portugalsko a v dalších zemích Evropy) přesto, že se nikdy neprokázalo, že by byl škodlivější než jiné vysokoprocentní alkoholy. A jeho psychotropní účinky jsou i dodnes přeceňovány. V 90. letech 20. století Evropská unie znovu oprávnila jeho výrobu, ovšem s regulací thujonu (resp. beta-thujonu, což je neurotoxický jed obsažen v pelyňku). Tím se začalo přibližně od roku 2008 vyrábět asi 200 druhů absintu v různých zemích Evropy – Švýcarsko, Francie, Německo, Španělsko, Česká republika.

Pelyněk pravý je nejzákladnější bylinou absintu a jeho působení znecitlivuje ústa na dominantní sladkou chuť anýzu. Tato bylina dodává absintu úžasně hořké podtóny chuti a konzumentovi údajnou jasnozřivost. Oboje bylo příčinou obliby a následného zákazu. Mělo se za to, že pijákovi udržuje thujon čistou a jasnou hlavu, přesto, že je příjemně otupen působením alkoholu.

Nejnovější studie, na které spolupracovali vědci z Evropy a Spojených států, však zjistila, že spor vedený o tom, která složka absintu způsobuje změny nálad a vedlejší toxické účinky, když je konzumován ve větší míře, není vůbec na místě. Viník je totiž jasný a celkem přirozený – vysoký obsah alkoholu! Absint totiž obsahuje standardně 70%. Thujon byl zjištěn jen v nízké koncentraci, resp. v množství menším než bylo odhadováno a naprosto nemůže přispívat k tzv. absintismu.  Naměřená hladina thujonu byla na té samé úrovni jako u absintu, vyráběném od roku 1988, kdy EU vydala nové hodnoty umožňující jeho výrobu.

Dirk W. Lachenmeier při tom poukazuje na to, že nikdo moc neví o složení originálního absintu vyráběném ve Francii před rokem 1915, tedy před tím, než byl zakázán. Bylo sice analyzováno 13 vzorků ze zapečetěných lahví a sledoval se především obsah thujonu, ale podle výsledků je absint stále více alkoholem než drogou. Jde tedy prý jen o hluboce zakořeněnou pověst.

Vědecká studie sice nedokáže vysvětlit tajemnou pověst absintu, vyráběném před zákazem, jako psychedelické látky. Vychází pouze najevo, že absintismus byl vlastně „jen“ pouhý alkoholismus. Možná, že někteří konzumenti chtějí, aby tento mýtus byl skutečný, i když důkazy založená na pozorování a zkušenostech chybí, říká Lachenmeier. Takže odložte klíčky od vozidla, neslibujte včasný návrat domů a....Na zdraví.

J3.K