Opel Speedster

 Nejdříve by bylo vhodné říci, že Opel Speedster z počátku tohoto tisíciletí je de facto Lotus Elise s pozměněnou vizáží. Vznikal na stejné lince, ze které sjížděl i malý a hbitý Lotus. Tvarově hranatější Speedy vypadal větší, ale to byl pouze optický klam. Rozdíl byl v pohonných jednotkách a plno dalších detailech.

  Motoricky se vyráběly dvě verze. Zastaralý motor o obsahu 2.2 litru známý například z Astry a dvoulitrové šestnáctiventilové Turbo, oba typy uložené před zadní nápravou. Atmosférická jednotka měla výkon 147 koní a s lehkým automobilem by měl tento motor pořádně zahýbat. Hmotnost pohybující se pod hranicí 900 kg naznačuje vynikající schopnosti. Přes na první pohled vynikající poměr výkonu a hmotnosti byl model bez přeplňování poměrně nudný a vhodný spíše pro mladé začínající sportovce.Silnější verze s výkonem 200 koní byla daleko atraktivnější a moderní motor dával Speedsteru daleko větší smysl. Přesto tuningové firmy nebyly ani tady úplně spokojené, na svět se tedy dostaly i upravené až čtyřsetkoňové dragstery.

  Exteriér byl velmi atraktivní, plný ostrých hran. Přesto přímo vybízel k dalším úpravám a existovalo mnoho úpravců. Interiér byl velmi strohý a dílenské zpracování neodpovídalo vyšší ceně. Mizerné odhlučnění, nekvalitní slícování plastů a jednoduchá přístrojová deska odradily společně mnoho náročnějších potencionálních zákazníků. Plátěná a ručně instalovaná střecha zapadala do spartakánského interiéru, jízda bez ní byla příjemnou stránkou Opelu, ale při náhlé přeháňce jste sebou museli dost hodit. Jinak se vešla do nevelkého zavazadlového prostoru v zadní části vozidla, který trpěl přehříváním od tlumiče výfuku. Nicméně se do něj daly vtěsnat skromná zavazadla obou pasažérů a bylo možno absolvovat i delší cestu, nevýhodou byla absence klimatizace při případné návštěvě jižních krajů.

  Jízdní vlastnosti juniorského sportovního náčiní odpovídaly krátkému rozvoru a nijak zvláště velkému přítlaku, nepříliš pevnému rámu, oproti tomu nízká hmotnost a v případu Turba i dostatečný výkon a upravený podvozek. Z toho vyplývá, že jste s prvním Speedym mohli zažít mnoho krásných situací a často jste byli středem pozornosti, na druhou stranu nešlo o výjimečný stroj, který by zůstal Vaší láskou. Přesto existuje i u nás velký fanda, který vlastní tři modely a je ochoten věnovat nemalé úsilí a částky do vývoje brutálního exempláře. Bohužel je to trochu boj s větrnými mlýny, přestavba je totální. A tím i nesmírně nákladná. Výroba nástupce původní verze už probíhala mimo výrobní linky Lotusu a motor se přestěhoval dopředu. Netrvala nijak dlouho a momentálně automobilka od další evoluce ustoupila.

  Na závěr chci upozornit na to, že jsem vlastnil specialitu, kterou byla verze 2.2 Turbo. Její výkon se postupně zvyšoval ze 147 na 260 a později na 390 koní. V průběhu úprav explodoval jeden motor, pracně se řešilo chlazení. Výměnu zažily brzdy, mohutná bremba zastavily Speedyho na místě. Samosvorný diferenciál se později stal hrobníkem tohoto skvostu. Rozšíření náprav a výměna tlumičů zlepšily stabilitu. Čtyři xenonové světlomety vytvářely z noci den. Zrychlení bylo brutální a bylo jedno, v jaké rychlosti jste přidali, nestačila ani litrová Suzuki GSXR. Obrovské turbo za Vámi s přepouštěcím ventilem vytvářelo luxusní zvukovou kulisu a laděný výfuk vše jen přibarvoval. Ne dlouho.

  Život stříbrné střely byl ukončen jednoho večera na mokré německé dálnici a příslušníci proslulé dálniční policie byli překvapeni, že jsem přežil poměrně brutální likvidaci 100 metrů svodidel téměř bez následků, dvě kapičky krve byly směšnou epizodou pro mé jinými zraněními zkoušené tělo. Nerozvážné přidání plynu a mohutný záběr turba udělaly své. Obrázek v příloze Vám přibližuje nikoliv tovární podobu Opelu Speedster, ale jeho nejbrutálnější verzi den před likvidací. A nakonec i ten po ní. Jak vidíte, i přes poměrně rozsáhlou devastaci a utrženou sedačku řidiče, nedošlo k nijak dramatickému narušení prostoru posádky. Takže pochvala konstruktérům.