Riga, začarované město…..

    Fantastický byl přístup místních policistů. Po oznámení dopravní nehody poté, co jsem je dojel, jen pokývali rameny s pohledem směrem k nehodě vzdálené 500m s tím, že pošlou asistenci. A odjeli kamsi na večeři. Ten hukot kamionů kolem nás nikdy nezapomenu. Jak malým se stalo audi u krajnice v porovnání s rozjetými mastodonty. Zbytky poškozené pneumatiky zastavily další vozidla, ale žádné již neskončilo tak špatně. Nicméně škody veliké, otázkou je, nejsou li protektory nesmyslně nebezpečným řešením pro dopravce.

  Ranní probuzení přineslo sluníčko a padlo rozhodnutí pokračovat směr Riga. Její krása zůstala lákadlem, navíc nikdo netuší, nerozhodne li se car Vladímír spojit kaliningradskou část Ruska s tou centrální. A v tom mu překáží právě Litva a Lotyšsko. Takže honem ještě něco vidět. Bohužel se ztratily čtyři hodiny vyřizováním odtahu audiny a odjezd se posunul. První zabublání mohutného sedmilitrového osmiválce podpořilo nasměrování kol k Baltu.

  Bohužel, zacvakání vzadu po prvních pěti ujetých kilometrech značilo, že přichází problém číslo nevím kolik. Pravdou je, že auta celou zimu stála a Ultima je velmi specifické auto. Sice jednoduché bez kudrlinek a elektronických berliček, ale velmi výkonné a bez kompromisů. Pohled pod kapotu značil banální závadu, tedy roztržená gumová manžeta na poloose za 200 korun a vstřícní místní servismani zvládli při mé poradenské asistenci její výměnu za hodinu. Za 65 eur včetně práce a focení, to ještě šlo.

   Do Varšavy zbývalo 156 km, prázdná dálnice, přede mnou BMW 650 s místní spz a díky tomu 260 na tachometru. Jeho řidič asi znal místní poměry, policisté a radary nikde. Za chvilku se přidal další produkt mnichovské fabriky a cesta utíkala. Varšava přivítala Ultimu ryze pražským provozem a zácpami. Nevím, existuje li okruh kolem ní, ale můj Garmin již poněkolikáté vedl cestu jinudy, než by cestovatel čtoucí před tím v mapách čekal. A…ozvalo se opět cvakání. Takže další kontrola, ovšem nic objevného se nenašlo. Konzultace s Prahou naznačila, že problém by mohl být v kloubu pod manžetou, jehož poškození se kvůli předešlé závadě dalo očekávat. Bohužel, nepříjemný zvuk se zvětšoval a uprostřed polské metropole jsem se definitivně rozhodl otočit zpět.

  Návrat přes město čítající mnoho lidí je vždy spojeno s překonáním dopravních komplikací, ale tentokráte to bylo peklo, navíc navigace bloudila. Klepání bylo stále častější, nálada pod psa. Ultima je zvyklá na zájem o své křivky, ale je nevrlá, když ji něco bolí. Opuštění města přineslo úlevu, do Prahy však zbývalo 750 kilometrů. Tedy zbývalo by, kdyby Garmin dělal svou práci dobře. I přes týden starou aktualizaci map nezaznamenal nové úseky dálnic a neustále měnil rozhodnutí. A důležitý nájezd vynechal úplně….Takže 150 km plus.

  Varšava za zády, její silulety zmizely v dáli a zvonící telefon s lotyšským číslem znamená dilema. Jen pro představu: sedím u benzínové stanice v nemocném autě, jehož potenciálem je být za ideální situace z Prahy v Rize za 9 hodin. Mám za sebou ale dva dny cesty, asi 15ti kontrol prostoru, z něhož se ozývá nemilý zvuk a jsem unavený. Do toho manager výstavy klečí mnoho kilometrů daleko a prosí na kolenou o můj příjezd. Pravděpodobně měl u hlavy revolver, který v ruce držel pořadatel akce. Je ochotný poslat odtahovku, letadlo, taxík, to vše jen proto, aby se Ultima GTR dostavila. Stala se totiž mediálním tahákem výstavy. Jeho hlas značí, že situace je vážná. Na druhé straně má únava, ztráta motivace a zlobící technika. Pravděpodobně poškozená součástka v Praze sehnatelná během dvou hodin se v Polsku prodává také, ale v šest hodin večer ji neseženete. K tomu práce, to se nedá stihnout. Počet možných řešení z Rigy se množí, hovor za hovorem je prosebnější.

  Uvažuji tedy o otočce s tím, že zkusím dojet do Rigy a v noci uprostřed výstavy dojde k opravě. Mezi vystavovateli jsou i prodejci náhradních dílů, součástka by se sehnala. Ovšem další konzultace s mým mechanikem přináší varování. Závada může být daleko větší, klepání naznačuje možnost poruchy diferenciálu. To by mohl být problém. Stojím tedy a přemýšlím co dále……pokračování zítra.