Láska k….

   Prvním obrazem ve vaší mysli je určitě vztah mezi mužem a ženou. Jejím symbolem je většinou srdce, jindy možná květina, ale doprovodným pocitem by mělo být příjemné teplo rozlévající se po těle. Je zvláštní, jak právě v tomto případě má často nejkratší trvání a nejbouřlivější průběh, možná je to tím, že je protknuta velkými očekáváními a představami o krásné a mnohdy nenaplněné budoucnosti. Jak rádi slyšíme slovíčka vyjadřující její přítomnost a kolikrát se o něco později divíme, komu jsme je šeptali a proč. Pokud se však stane stálici mezi dvěma lidmi, jde o nádherný stav, jehož vzácnost je nevyvážitelná čímkoliv hmotným.

  Poněkud jiný průběh, ale naprosto stejně krásný, má láska mezi rodičem a dítětem. Jde o naprosto čistou a nezištnou záležitost. Dětské oči a úsměv, jejich žvatlání ve stádiu kojence, přes dospívání až po poslední stisk ruky při odchodu z tohoto světa nás provází životem a i když přichází problémy, většinou právě zde je láska nejvíce otázkou srdce. Přijde li někdo z jakéhokoliv důvodu o toto souznění, stane se z něho daleko nešťastnější člověk, než opustí li ho vysněný partner. Ten je relativně snadno nahraditelný, vlastní dítě se nahrazuje daleko hůře, pro většinu z nás je to nemožné.

  Láskou můžeme nazvat i vztah ke zvířeti, v tomto případě jde často o náhradu za blízkou osobu. Někteří lidé, většinou ženy, jsou velmi citově vázáni ke svému psovi, kočce, případně jinému živočichovi. Nejde o úchylku, ale o nedostatek schopností komunikovat a možností přiblížit se k lidem,  občas o ztrátu důvěry k nim.  Zvíře doma často připomíná svou závislostí na majiteli malé dítě, kterému se v rané fázi přibližuje inteligencí a chováním, a podobně umí i projevit svou vděčnost.

  Jsou lidé, kteří doslova milují přírodu, sport, svou sbírku, hudbu, divadlo. I zde jde o určitou závislost na něčem, co přináší nějakým způsobem seberealizaci a pokud nepřesáhne určité meze, je přínosná a neškodná.

  Posledním případem je láska k hmotným věcem. Mohou to být auta, vlastní dům, oblečení, šperky. Ta často vede k závislostem, například na výherních automatech, vede občas až ke kriminalitě, slabší jedinci jí podlehnou, silní ji dovedou k úspěchu, někdy však za každou cenu.  Ještě horší je sebeláska. Člověk jí trpící se staví nad jiné a bohužel pak neumí lásku předat dále.

  Jak vidíte, láska k někomu a něčemu má různé podoby a i když jsem v tomto článku zvolil určitou sestupnou tendenci jejích hodnoty, každý z nás má rád něco jiného. Láskou se dá ohánět, schovávat se za ni, zneužívat jí, bát se ji i jí vyhledávat.  Ale nejkrásnější je jí prožít.

J3.K