Mikrosvět
www.inadhled.cz Byly doby, a musím říci, že poměrně nedávné, kdy jsem byl pyšný na to, jak umím vnímat své okolí, naslouchat problémům lidí, umět jim pomoci a poradit. Ale přišlo vystřízlivění.
K němu napomohla žena, kterou znám velmi dlouho a i přes určité výhrady k ní jsem ji vždy vnímal, jako milou osůbku a beru ji tak i nadále. Pomohla mi však pochopit určitý stav věci, se kterým se u sebe setkat nechci. Každý z nás někde pracuje, někde se pohybuje. Ať už je to rodina, známí, přátelé, Facebook.
I ona je díky svému zaměstnání v jednom obchodě velmi známá a plno lidí si jí velmi váží. Vzhledem k její komunikovatelnosti si k ní chodí už léta lidé popovídat, postěžovat, poradit se. A ona jim je rádkyní i partnerkou v konverzaci, řeší s nimi problémy, často jim svou úvahou ukáže cestu. Nicméně se svým vlastním životem bojuje a sám se divím, že při svých názorech je tam, kde je. Ke spokojenosti to je daleko. V situaci, ve které je řešení jasné, už dlouhé roky tápe a odvahu, kterou dodává jiným, jako by sama nikdy neměla.
Přinutila mne zamyslet se nad tím, proč. Závěr byl poměrně překvapivý. Uvědomil jsem si, že v jejím mikrosvětě je rodina, prodejna a pár známých. Její svět se zúžil na okruh lidí, kteří se točí kolem ní a projevují jí svou náklonnost. A to ji dělá šťastnou, žije v té kouličce a v podstatě není schopna pracovat s rizikem, že o tuto jistotu přijde. Zhroutil by se jí tím život, není připravena na změny. Často žije životem jiných. Je velmi produktivní v práci, ale chybí sebeúcta, ten nahrazuje obdiv k jiným úspěšným. Ztrácí se smysl pro realitu. Žije v malé ulitě a každý pohled z ní jí straší.
Ptáte se, co to má společného se mnou? Odpověď je prostá. Sociální sítě, imaginární přátelé, jejich starosti, výkřiky do tmy v podobě statusů, které nic neřeknou, to je riziko, které dokážeme eliminovat, chceme li. Rozhodně nám nenahradí, nebo spíše neměly by nahradit, konverzaci skutečnou, živou, reálnou. Též starosti naše, nechť našimi zůstanou a cizí si do života moc nepouštějme. Opusťme mikrosvěty a rozhlédněme se kousek dále. Nemá cenu řešit problémy seriálových hvězd, být překvapeni z výsledků realityshow, děsit se ze zpráv nacházejících se v bulvárních časopisech, sledovat horoskopy, čekat na to, co nového přinese den na Facebooku.
Vezměme si bundu, čepici a vyražme někam ven mezi lidi, do přírody, kamkoliv. Zastavme se a podívejme se kolem sebe. Ale ne jen kousek. Pořádně do dálky. Protože jen tak se bude naše mysl rozvíjet a nezakrní. Jinak totiž všichni zblbneme. A bude hůře, vidím li, co vše nové technologie umožňují. Přesto….je to jen na nás, chceme li prožít plnohodnotný život, nebo jen živořit na malém prostoru.
J3.K
