Žárlivost, kde vzniká, kde začíná, proč nás sžírá?
www.inadhled.cz Docela nedávno mi jeden mladý muž řekl, že je vlastně žárlivost roztomilá. No, v mém podání tedy rozhodně ne. Já jsem žárlivá až moc.
Nevím, nebo možná vím, kde to začíná, jen s tím neumím bojovat, neumím tomu zabránit a věřte mi, najít někoho, kdo mě to odnaučí, stojím ve frontě jako první. Bohužel, nikdo takový není.
Je žárlivost známka nízkého sebevědomí? Ano asi ano. Když mě potkáte, budete si myslet, že jsem namyšlená a sebevědomá. Když mě poznáte, zjistíte, že jsem úplně normální. Když se stanete mou kamarádkou, mým přítelem, zjistíte, že jsem cvok. Je žárlivost nemoc? Ano, pro mě ano, já jsem o tom přesvědčená. Přece nejsem blázen. Někde v sobě mám pocit, že každý, koho mám ráda, mi chce nějakým způsobem ublížit. Že mě chce zradit.
Dneska už se dokážu trochu kontrolovat, v mládí to bývalo horší. V momentě, kdy jsem cítila, že mi chce někdo ublížit, ublížila jsem první. A víte kolikrát úplně bezdůvodně? Mnohokrát. U kamarádek už to celkem jde, naučila jsem se to zvládnout, ale jak teda to zvládnout u chlapa, to nějak nevím.
Nejsem žádná šeredka, úplně blbá také nejsem, tak nechápu, proč to nízké sebevědomí. Může to být z dětství? Jsem přesvědčená o tom, že ano. Nikdy mě nikdo jako dítě nehýčkal, neříkal mi, jak mě má rád, že jsem hezká a nejlepší na světě. Řekla bych, že tam někde to začíná. A proto prosím všechny rodiče, i když budete momentálně vyčerpaní, nepoužívejte slova, jsi hloupý, jsi k ničemu, nebo nedej bože, nemám tě ráda.
Šárka Večerníková
