Co dělá člověka nešťastným...

   Člověk patří především díky své inteligenci na vrchol potravního řetězce. Fyzicky na to sice nemá, ale tam, kde mu dochází síly, si dokáže poradit technikou. Jeho zručnost je oproti jiným živočichům fenomenální, přestože způsobila jistou ztrátu některých instinktů. Takže gepard je mnohem rychlejší, tedy pokud nejedete autem, lev Vás zabije máchnutím tlapy, pokud ho předtím nezastřelíte, kdekterý pták umí létat, ale ne tak vysoko, jako letadlo, a sedíte li ve vojenské ponorce, připadá Vám vorvaň malý a pomalý, navíc se musí častěji vynořovat. Technika tak pomáhá lidem být opravdu jedinečnými, má jim sloužit a pomáhat. Její rozvoj jde velmi rychle dopředu. Takže se stále více vzdalujeme od zákonů matky přírody.

  Pokud kdysi u lidí převládaly pudy shodné s těmi zvířecími, nyní se přidaly civilizační symptomy. Dříve lidé měli hlad, žízeň, bylo jim jednou teplo, podruhé zima. Přemýšleli, kde složit přes noc hlavu, bránili svá mláďata, své území, smečku. Sháněli potravu, o kterou museli urputně bojovat s jinými živočišnými druhy. Jejich život tak probíhal v neustálém nebezpečí a museli být ve střehu. To vše se změnilo v okamžiku, kdy díky svým schopnostem předběhli ostatní inteligentní souputníky a dostali se na pomyslnou první pozici. Člověk rázem ztratil konkurenci v přírodě, začal tedy soupeřit ve vlastních řadách. Na pořad dne tak přišlo hledání disciplín, ve kterých by jeden mohl překonat druhého. Jistě tušíte, že jde o předzvěst budoucích válek, nicméně soutěžit se dá i v daleko menším měřítku.

  Možností je hodně. Uveďme si pár příkladů z dávných dob.  Muži si vždy vybírali své ženy, ty se zase přely o to, která je krásnější. Abychom nebyli povrchní, většinou šlo i o jiné stránky, než ty vizuální.  Muži se cvičili ve zbrani, ženy v kuchyni. Poměrně záhy ti schopnější přišli na to, že lze hromadit majetek. Začalo to lépe položenou jeskyní a více kožešinami v jejím rohu, ale právě tato činnost měla největší spád a velmi brzy se rozjelo obchodování a vytváření bohatství.  Tím byl položen základní kámen k podstatnému odklonu od ostatních živočichů. Ti totiž žijí naprosto účelně, nevynakládají zbytečnou energii na to, aby si někde vytvářeli hromádky jen tak pro své potěšení.

  Lidé si začali život užívat. Samozřejmě každý jinak, dle svých představ, schopností a možností. Začali se dělit na úspěšné, inteligentní, krásné, šikovné a opačné protiváhy, tedy neúspěšné, hloupé, neatraktivní a nešiky. Těch kategorií je mnoho, mají mnoho variant a často je hodnocení subjektivní. Jedno je ale jisté. Ruku v ruce se vznikem této situace jde vlastnost, která je vlastní právě a jen lidem. Je to závist. Něco někomu závidět se stalo denodenním fenoménem a jde o zásadní atribut odlišující nás od kteréhokoliv živočicha. Závidět lze totiž vše. Soused může mít větší dům, vyšší plot, lepší auto, více peněz, krásnější ženu, silnějšího psa, jeho děti se mohou lépe učit, než ty Vaše, na dovolenou jede na rozdíl od Vás 3x za rok a pokaždé k moři, dalo by se pokračovat do nekonečna.

  Příčin k závisti existuje tolik, že není snad nic jiného, co by lidé dokázali tak dokonale namnožit. Závidět se dá starším, mladším, mezi pohlavími, ale i navzájem v jednom, skupinově i jednotlivě. Úspěch v jakékoliv podobě se prostě neodpouští. A smutné je, že se to týká nejen dospělých, ale i dětí.  Pokud jsou tedy lidé z něčeho nešťastní, je to často naprosto banální závist. Její síla je však opravdu obrovská, moc devastující a následky katastrofální. Závist totiž dělá lidi malými a nešťastnými, rozděluje společnost, ničí přátelství, zadupe i lásku. Chcete li se jí vyhnout, musíte být nenápadní a průměrní, držet ústa a srovnat krok. A to je její největší nebezpečí.

J3.K