Co je žene dál?

  S množstvím lidí rostou i objemy majetku vlastněného jednotlivci. Bohužel však ne úměrou, ale vybraným jedincům, respektive těm nejschopnějším, se daří shromažďovat více a více bohatství. Pokud se rozhlédnete kolem sebe, až na výjimky potkáváte normální lidi, jejichž schopnosti se sice mohou lišit, ale po majetkové stránce patří k celosvětovému středu. Vyloženě chudé a hladovějící lidi žijící na úrovni hladomoru u nás téměř nemáme, a pokud jimi někteří jsou, většinou si do špatné situace pomohli nějak sami vlastní laxností, neschopností, nepřipraveností a hloupostí.

  Na druhé straně tohoto spektra jsou multimiliardáři. Časopis Forbes vytváří jejich žebříčky, odhaduje úspory a vyčísluje hodnoty jimi ovládaných společností a značek. Pro většinu smrtelníků jsou to nepředstavitelné hromady peněz, akcií a splněných snů. Co však vede tyto boháče k tomu, že chtějí mít ještě více?

  Nejdříve je třeba připomenout, že jde většinou o velmi schopné jedince v různých oborech, kteří měli dohromady štěstí, znalosti, talent a byli ochotni riskovat. To platí pro většinu z nich včetně drogových baronů a podobných zločinců. Každý z nich musel v něčem vynikat a právě v tom na sobě pracovat. Ale kde je hranice, kdy má člověk dost?

 Právě zde se každý z nás nějak liší. Někdo je šťastný, má li co denně jíst, kde spát, jsou i tací, kteří by zisk větší částky ani nepovažovali za štěstí. Někteří mají své sny, jejichž splnění vyžaduje určité finanční krytí. Přiznejme si, že je stále o čem snít. Většinou jsou to však ale určité hmotné statky, případně nevšední zážitky, které jsou nějak zaplatitelné. Včetně dovolené na Bora Bora. Můžete mít přání vlastnit menší letadlo, jachtu, letní sídlo, to vše se dá ještě pochopit. Ale co dělat se 60ti miliardami a více? Dají se vůbec užít, má smysl neustále budovat, když první pád akcií Vám ukousne třeba třetinu tak těžko nabytého majetku?

  Předpokladem proto, abyste se stali členem výběru vytvořeného Forbesem, je tedy co? Dobrá, řekli jsme si, že štěstí a schopnosti, možná dědictví, ale co dále? Předpokládám, že to není nic menšího, než ego. To jediné totiž ignoruje hranici potřebnosti, schopnosti využít a probouzí nekonečnou soutěživost, touhu po výhře a pokoření další a další hranice. Ukázat svou velikost a dokonalost, chuť vytvořit mýty a znevážit normy pro běžné lidi. Okázalost už je pak pouhým důsledkem, plno top hráčů na tomto poli dokázalo zůstat relativně skromnými, jiní naopak dávají najevo výhody toho, když máte. Pozlacené kliky na jachtách, sbírky čehokoliv, u čeho se dá vyšroubovat uměle hodnota, tvoří se trh s cennostmi různých druhů. Někdo rozhazuje zcela nesmyslně, jsou i tací, kteří jsou nenápadní a uspokojuje je vědomí, že se daří a věnují se i charitě.

  A mezitím někde jinde, třeba v poušti, ale i ve městě kolem Vás, v pralese v Jižní Americe, prostě kdekoliv, sedí člověk, jehož inteligence, schopnosti i nápady jsou naprosto geniální. Bohužel mu chybělo štěstí a jeho ego zůstalo průměrným bez touhy vyniknout. Nenarodil se na místě, kde vytryskla ropa, jeho otec neměl vztah k hutím, nepodařilo se mu zprivatizovat více, jak kbelík hnědého uhlí a neví, že existuje internet, nemá nic, s čím by obchodoval, nebo se prostě jen stará o dvě malé děti a nestíhá rozjet velký byznys. A jak také víte, být bohatým nemusí znamenat být šťastný. Ono totiž občas to honění se za další metou může být i tím, co zlomí vaz, podlomí zdraví, nebo při něm zešílíte. Pokud Vás někdo nezastřelí. Takže nesmutněte při pohledu na vlastní účet a užívejte si každého krásného dne. Třeba i to může být Vaším bohatstvím.

J3.K