Co na sebe?

  Postupné oteplování přináší i určité strasti. Jestliže ještě trávíte poslední dny na horách, kde leží mimochodem tolik sněhu, že by se dalo lyžovat až do května, jen už o to moc lidí nestojí, postupně odhazujete jednotlivé vrstvy oblečení, takže brzy skončíte v termotričku a teplejší mikině, což je při lyžování skvělá kombinace. Jste li však v nižších polohách, řešíte problém s oblékáním daleko více. Zatím co ráno najdete na zahradě občas ještě zamrzlé rozstřikovače vody, v deset hodit jste vděční za čepici, hodinu po poledni si nadáváte, že jste ranní ziminu nevydrželi a jste nabalení jako pumpa. Mezitím kolem Vás projíždí kabriolety se staženou střechou a kluci na motorkách. Říkáte si, že zítra budete moudřejší. Jenže další den kouknete na teploměr a rtuť či líh v tenké trubičce, případně digitální číslice, hlásí teplotu těsně nad nulou. Takže znova přemýšlíte a uvažujete, je li lepší ráno mrznout, nebo je vhodnější přežít odpolední oteplení.  Muži to mají trochu jednodušší, ženy naopak spekulují, je li už to na sukénku, či je třeba i nadále natahovat kalhoty, případně legíny. U dětí je to ještě větší tápání, zvláště když je vidíte ráno a pak až pozdě odpoledne.

  Přesto lze říct, že momentální stav, který některým modesmanům a uličním modelínám zamotává ráno hlavu, je svým způsobem krásnou starostí. Za prvé předpovídá blížící se skutečné jaro, za druhé se možná blíží doba, kdy budeme těchto trápení ušetřeni. Nepomůže nám tolik obávané oteplování planety, protože to jaksi nepřijde a jde o poplašnou zprávu, ale spíše nám hrozí, že vzhledem ke své rasové příslušnosti skončíme v uniformách.  Aby nás nové elity odlišily, je dost možné, že na druhou kolej odsunutý bílý muž bude nucen nosit jednolitý oděv, který ho bude odlišovat od protěžovaných Afričanů a muslimů. Vnímáte li chování Evropské komise a jejích poskoků v Parlamentu nejen tamním ale i zdejším, lze očekávat, že se vrátí doba označování vnitřního nepřítele, tedy dotyčného bělocha. Židé by o tom mohli vyprávět, jejich hvězda na oblečení za 2.světové války nebyl zrovna žádaný módní doplněk.  A aby si dámy nemnuly ruce, i je čeká změna. Nejdříve nebudou muset tak často ke kadeřníkovi, neboť budou své účesy schovávat pod šátky, později ušetří i za garderobu, postačí jim černý hadr zahalující celou postavu.  Ostatně ono je to jedno, když budou 4 na jednoho manžela a souboj o chlapa se bude odehrávat kdesi za zdí jeho harému.

  Možná se Vám zdá, že předešlá úvaha je přehnaná. To si však v Íránu mysleli také. Ovšem při svrhnutí šáha Pahlavího a jeho po odchodu ze země proběhla islámská revoluce.  Až doposud v minišatech a na jehlách chodící krásné Peršanky musely náhle provést výměnu šatníku a rázem bylo vše jinak. Na konci minulého tisíciletí už chodily po ulicích zahalené a jen ty odvážné občas ukázaly kousek svého účesu. Ne, že by nechtěly koketovat a seznamovat se, ale jejich mužský doprovod měl za úkol je držet nakrátko, i když to byl třeba jen bratr. O dalších pár let později, kdy na módu vzpomínají už jen matky a otcové dnešní mladé generace, se za sundaný šátek z dívčí a ženské hlavy v Íránu odsuzuje na mnoho let do vězení a na území do nedávna ovládaném vojáky IS se za to popravovalo. Radikální islám dokáže provádět změny rychle a nekompromisně. Pokud se v Evropě rozšíří, a o tom už nikdo nepochybuje, budeme jednou vzpomínat na krásné dlouhonohé holky chodící po městech v odvážně krátkých šatech, o jejich hlubokých výstřizích a rozličných účesech. Buďme tedy rádi za tu možnost si ráno vzít cokoliv, co nás napadne, i když právě teď je výběr složitější. Nemusí to tak být navždy. Mimochodem na úvodní fotce jsou Peršanky před islámskou revolucí. Na druhé úsměvnější varianta v přechodové fázi.

J3.K