Je Trikolora zklamáním?

  Trikolora má za sebou rok existence a bohužel pro ni součástí její historie bylo i období stagnace spojené s covidem-19. Byla přerušena tour po naší zemi, při které se setkávají oba hlavní propagonisté s potencionálními voliči. Trochu to připomíná předvolební Zemák, tedy autobus, kterým už jednou lidé byli vábeni k volebním urnám, tenkrát však jinou stranou. Tady však nejde o ryze předvolební tah, ale o snahu nechat vejít Trikoloru ve známost širší veřejnosti. Všichni jistě tušíme, že bez peněz politiku dělat nelze, čert ví, odkud je vzali například relativně nedávno Piráti, nicméně pravděpodobně dorazily z pekla nazývaného Evropská unie. Trikolora je však pravicový politický útvar, a ty nejsou momentálně v módě. Takže nemá dostatek financí, aby v této pohnuté době utrácela za drahou kampaň, a spíše se snaží oslovit prostý lid ústy svého předsedy. Nakolik to bude úspěšné, to ukážou až volby samotné.

  Vraťme se však k tomu rozhovoru. Problémem Trikolory je, ostatně jak upozornil i zkušený matador a exprezident Václav Klaus st., přílišná výraznost samotného předsedy strany a víceméně absence silných osobností, které by byly více vidět. Ne, že by se ve straně nenacházely, ale jejich aktivita je zatím nevelká. Média v podstatě Trikoloru přehlížejí, většinou vzhledem k postojům vedení vcelku pochopitelně, protože tento subjekt nepatří k nadšeným vyznavačům evropského liberalismu, neomarxismu a zeleného harašení. Naopak vychází z logiky, zkušeností a jisté rétoriky nabízející návrat k normálnímu světu. To není špatné, otázkou zůstává, jak prosadit tyto chvályhodné myšlenky, když preference napovídají, že dostat se do Parlamentu a Senátu ČR nebude snadné a rozhodně ne hromadné. Tedy pokud se nestane něco neočekávaného.

  Řada členů strany čeká, až se vedení strany vyhraní. Respektive čekali dosud. Rozhovor předsedy Klause mnohé naznačil a nutno konstatovat, že pro některé jde o jisté překvapení. Zásadní myšlenkou je, že Trikolora momentálně nesouhlasí s referendem o odchodu České republiky z Evropské unie. Tato úvaha vychází i ze slov otce pana předsedy, který říká, že by se naše země měla začít připravovat na odchod z EU, což znamená, že nyní bychom na tom dost tratili. Skutečností je, že je naše ekonomika díky předchozím vládám velmi vázána především na německou a evropskou. V tomto udělali polistopadoví politici chybu. Opustili jsme řadu zajímavých trhů naprosto bez boje, poslušně dodržujeme embargo vůči Rusku, to na rozdíl od Němců či Francouzů, k Číně se chováme tak, jako kdybychom si mohli dovolit ztrácet dalšího významného partnera. Řada našich firem zanikla, transformovala se do jiných nadnárodních společností či byla prodána západním podnikatelům.  Naše zemědělství se podřizuje nařízením EU a již dávno nejsme soběstační. Dalo by se pokračovat dále, pravdou je, že momentálně by nás EU asi vyhladověla a pomoc bychom museli hledat na východ od nás. To sice nezní momentálně tak tragicky, nicméně k samostatnosti máme daleko.

  Václav Klaus st. říká pravdu. K vystoupení z EU je třeba dospět připravení. A tak by to měl podat i předseda Trikolory. Tedy ano, Trikolora souhlasí s referendem o vystoupení ČR z EU, ovšem podmiňuje to usilovnou přípravou. Tedy návratem k soběstačnosti jak energetické, tak průmyslové a zemědělské. Jestliže jsme 30 let pracovali na její ztrátě, je třeba počítat s tím, že návrat k ní bude trvat pár let. Měli bychom s přípravami však začít dříve, než bude pozdě, což už možná včera bylo. Pro začátek je třeba šikovně manévrovat a sabotovat nesmyslné zákony a směrnice, které naši poslanci dosud jen schvalovali. Postavit se rázně proti hloupostem jdoucím z Bruselu. Začít obnovovat smysl života našim zemědělcům, vrátit školství na dřívější úroveň, podpořit české podnikatele a firmy a zamezit vyvádění majetku do zahraničí. Také usilovněji spolupracovat s Polskem a Maďarskem, nezatracovat Slovensko, byť si jeho obyvatelé ve volbách zvolili to, co tam teď mají. Pokud bude toto Trikolora nejen prosazovat, ale i za to bojovat, lze ji považovat za perspektivní.

  Proklamovaná možná spolupráce s ODS může znít sebevražedně a také takovou je. Václav Klaus ml. však pravděpodobně doufá, že jeho bývalí kolegové, kteří mají rozum, se dokážou v brzké době zbavit nynějšího vedení a exota Novotného. Pokud to nevyjde, je otázkou, na čem by mohly tyto dvě strany chtít spolupracovat. ODS je blízká Top09, a ta zase uzavírá koalici například s levicovými Zelenými. ODS už dávno není pravicovou silou a liberál Petr Fiala patří spíše k takovým pseudopravicovým sluníčkářům. Trikolora má navíc. Musí však být mnohem důraznější, potřebuje agresivnější PR a rozhodně nemůže stavět na dvou tvářích a snažit se zaujmout lidmi, kteří sice možná umí a ví, ale chybí jim živelnost, důraz a přirozená drzost.

   Nudných intelektuálů neustále balancujících na hraně politické korektnosti už mají všichni už dost.  Pokud se tedy parta kolem Václava Klause bude utápět v dosavadní praxi, kdy neviditelnost ostatních je doslova fascinující, nebude mít šanci na úspěch. Budovat na jednom až dvou lidech je prostě sázka na prohru. Dokud nebudou vidět ostatní, a ze zkušenosti s Babišem víme, že to nemusí být vždy jen sladký a pozitivní počin, který stranu zvýrazní, nemá Trikolora šanci na úspěch. Nemusí se zrovna podpalovat stohy, ale možná stačí veřejně říct, že cílem je vrátit nám svobodu a nezávislost na komkoliv včetně EU a něco proto viditelně dělat. Určitě by to nebylo na škodu. Trikolora není zklamáním, ale musí na sobě hodně zapracovat.

Jindřich Kulhavý