Když už hlava nepobírá…

  Novináři a publicisté tak většinou nemají co dělat, jen těžko hledají témata tvořící jejich články. Letos je vše jinak. Migrace rozhýbala stojaté vody politické scény v Evropě, Rusové i Američané se starají o zábavu zbytku světa, muslimové tvrdí muziku svou vstřícností ke všemu, co zavání násilím. Středozemní moře se z letní destinace stalo rájem převozníků, zmizelo mnoho míst, která jsme měli spojená s válením se na pláži. Egypt, Turecko, Tunis, Maroko zejí prázdnotou. Politická situace v různých koutech světa připomíná přesýpací hodiny, blízko nás umírají lidé. Už si zvykáme na střelbu na pomyslném zápraží, nikdo se nebrání důsledkům nedostatku kvalitních a charakterních lidí ve vedení jednotlivých států.

  Dá se říct, že se chováme jako ovce. Naše svobody jsou osekávány, soukromí se stává veřejným více, než tušíme. Je nám vyhrožováno představiteli moci, které jsme paradoxně sami zvolili.  Je nám řečeno cosi o tom, jak nedostatečně inteligentní jsme na to, abychom si v případném referendu rozhodnuli o své budoucnosti. Úředníci ze senátu a parlamentu se povýšili nad bohy, ti vládní si dokonce myslí, že právě a jen oni jsou schopni směrovat naši zemi k lepším zítřkům. Úsměvy baziliška Sobotky mají za úkol skrýt jeho obavy o to, aby těch mnoho let prožitých v politice nepřišlo na zmar vystoupením z EU, případně znelíbením se jejím šéfům, a tím i ztrátě možnosti uhnízdit se v teplém bruselském křesílku. Andrej Babiš pro změnu z pozice ministra financí drtí společnosti a podnikatele, finanční úřady prověřují velké množství firem, zadržují mnohým peníze, aby jim je později vrátily z důvodu nemožnosti prokázat podvodné jednání. Pokud tedy ještě existují.

  Sociální sítě jsou pod totální kontrolou, v sousedním Německu dochází k naprosto nepřípustným případům umlčování občanů nespokojených s politikou Angely Merkelové, chování hlavních představitelů EU připomíná trapnou grotesku, ve skutečnosti však odhaluje v plné nahotě ubohost celého tohoto spolku. Podobně, jako lokální vládci v jednotlivých členských státech, stejně tak i celé vedení má obavy o svou existenci a podřizuje tomu své chování vůči jakémukoliv náznaku nesouhlasu s vlastní neomylností. Slyšíme tak opět jen vyhrožování, urážení a výsměch. Přitom problémy, které se v Bruselu řeší, jsou často trapně úsměvné, viz kauza ,,Sekačky na trávu‘‘.

  Zdá se tedy, že nakonec je o čem psát. Blíží se olympiáda, vzhledem k nenormálnosti doby stávající ani tady není vše takové, jak má být. Nejen epidemie zvaná Zika (kde ta se náhle objevila?) snížila počty sportovců, kteří budou startovat v Brazílii, o další nepříjezdy se stará sportovní politika. Na jedné straně jsou dopující sportovci, na druhé ti, kteří jim stimulující koktejly podstrkují. A nakonec i ti, kteří po dopinku jdou a trestají. Otázkou je, nakolik je oprávněné zakázat start všem Rusům a nejde li jen o další součást konfliktu mezi USA,EU a Ruskem.

  Bohužel, plno věcí už naše mozky nejsou schopné pobrat, v hlavě je pustá poušť. Kdo se zabývá vším tímto děním, ztrácí radost ze života. Optimismus mizí v nenávratnu, přestali jsme chápat, nelogičnost toho, co se děje, jaká rozhodnutí jsou učiněna a kdo nám vládne. Ne, hlava už mi to nebere. Lidé se chovají jako stádo ovcí. Já vím, to už jsem říkal. Je to ještě smutnější, než jsme čekali.

J3.K