Kudy povede cesta?
www.inadhled.cz Evropa řeší problémy kolem všeobecné nespokojenosti s vládami a jejich přístupem ke stávající situaci na kontinentu. Rozvrácenost společnosti se zdaleka netýká jen nás, stačí se podívat do Německa, Francie, Itálie a dalších zemí. Navíc z Bruselu se stalo hadí hnízdo odtržené od reality s nápady rovnajícím se průměrnému stupni idiocie. Způsobuje to moc vložená do rukou nevolených elit, neskutečně vysoké platy a nulová individuální zodpovědnost. Ryba opět smrdí od hlavy. A tentokrát je ten zápach už nesnesitelný.
Z výše uvedeného vyplývá, že každá ze stran, která propaguje Evropskou unii, vidí v ní budoucnost a dělá vše pro těsnější spojení, je nebezpečná. U nás jsou navíc i takové, které usilují o přechod na euro. Jako by nestačilo, že si s námi v Evropě tak nějak, jak to říct slušně? Prostě s námi zametají. A většina naší politické reprezentace s bruselskou klikou kolaboruje. Svědčí o tom bez odporu přijímané směrnice v Parlamentu ČR, podílení se našich europoslanců na hlasování přímo v Evropském parlamentu i špinavá práce eurokomisařky Jourové. Z tohoto pohledu se máme za co stydět a vytratila se národní hrdost. Z parlamentních stran se k Evropské unii hlasitě hlásí Piráty, Top09, STAN, ODS, ANO, ČSSD, KDU-ČSL. Některé z nich navíc spojuje sympatie s Landsmanschaftem, tedy s potomky Sudetských Němců. To naznačuje riziko nedostatečné obrany Benešových dekretů, ještě větší podřízení se zvůli Bruselu i Berlína a totální ztrátu svrchovanosti.
Svou vinu na nastalé situaci nesou i média. Jejich liberálně-prounijní zaměření absolutně degraduje pojmy, jakými jsou demokracie, vyváženost, politická nezávislost. Ortodoxně pravicová jsou v útlumu a ve skutečnosti nejsou schopná podpořit strany pohybující se napravo od středu. Nesmíme zapomenout ani na internet a sílu sociálních sítí, jejich cenzuru a schopnost internetových obrů zlikvidovat lusknutím prstů konkurenci. To se projevovalo především v době amerických prezidentských voleb, o konci Parleru jeho vypnutím na serverech Amazonu a totální ignoraci tehdejšího prezidenta Trumpa víme všichni. Navíc v době lockdownů nemá plno lidí co dělat a v podstatě jsou obětí jednostranné propagandy.
I přes všechny tyto úkazy se prohlubuje nespokojenost společnosti a plno lidí hledá východisko. Jistě, mohly by jím být blížící se volby. Běžně je možné je považovat za demokratický nástroj, ovšem po dění v USA lze o jejich čistém průběhu pochybovat. Navíc většina stran ve svých předvolebních slibech blafuje a reálně se projevuje až po volbách a sestavení vlády. To se týká sice vítězů, ovšem často ani opozice se vždy nechová tak, jak se tvářila před volbami. Běžně se tak stává, že nám 4 roky vládnou úplně jiní lidé, než které jsme volili. Jejich změna je často naprosto evidentní. Co ale s tím? Cestu naznačili v Rumunsku. Lid vyšel do ulic a během půl roku seděli ve vazbě dva poslední premiéři, začaly se řešit přehmaty, korupce a rozkrádání. Obavu musel mít každý státní úředník, který měl ke strachu důvod. Rumuni ukázali již podruhé, že to jde. Pravdou je, že k tomu je potřeba určitá názorová blízkost vůdců davu a ochota zariskovat.
Rumunsko se stalo vzorem pro země, kde nespokojenost graduje. Otázkou zůstává, dozraje li k tomu doba i u nás a v některých dalších zemích. Nicméně začít s jistým úklidem by nebylo na škodu. Věřit, že volby něco razantně změní k lepšímu, by momentálně bylo naivní. Můžeme to zkusit, ale je velmi pravděpodobný scénář, který skončí buď velkým průšvihem nebo tragickým patem. Pozorujete li dění kolem sebe, možná tušíte povolební velkou koalici složenou z pěti stran, tedy Pirátů, STAN, ODS, Top09 a KDU-ČSL. Což by znamenalo minimálně další 4 roky podřizování se EU. Nestane li se zázrak a neobjeví se jiné řešení odchodu Babiše z vedení země, není se na co těšit. Tedy pokud se nevzepřeme dosavadním prognózám. Ale je nás dost takových, kteří si to uvědomujeme?
Jindřich Kulhavý
