Logika na ústupu

  Vývoj moderní společnosti se nám v posledních desetiletích posouvá mimo logicky předurčenou trasu. Jeho scestnost se projevuje v mnoha směrech. Vyvolávání válek a lokálních sporů, boj o nerostné suroviny či technologie potřebné k dalšímu pokroku, zneužívání informací získávaných tajnými službami a jejich překroucená medializace, to vše je pouze předehra. O něco drsnějším dokladem ztráty zdravého rozumu je migrační politika sebemrskačských pseudoelit, ty skutečné jsou skryté v pozadí a na celé situaci především vydělávají. Ochota přetransformovat celé národy především na evropském a severoamerickém kontinentu je již daleko za hranicí chápání a vede k nevratným změnám v naší společnosti. Nadšení provázející některé aktivní složky postupné likvidace té civilizace, která překonala následky 2.světové války a dokázala vytvořit fungující prostředí v mnoha směrech, přičemž lze přelom tisíciletí považovat za určitý vrchol západní kultury, je podezřele provázeno levicovým ideovým zaměřením a spojeno nedílně s neomarxistickým uvažováním nové generace. Přestože socialismus v Sovětském svazu a v zemích RVHP byl překonán a je z čeho se poučit, dochází k zpětnému šplouchnutí levicových ideálů ničícímu výdobytky rozvinutého kapitalismu. Vrátilo se období centrálního plánování, rozhodování, a využívají se ve velkém regulace, volný trh a obchod jsou postupně stále více svazovány. Do pokřiveného prostředí pronikl systém dotací, tedy zvýhodňování vybraných subjektů. Pokličkou pro nastalou situaci se stala Evropská unie a její liberální demokracie, která však má ke svému původnímu projevu extrémně daleko.

  Vládu nad Evropskou unií převzali lidé, jejichž skutečná využitelnost je nulová. Figury postavené do čela této organizace postrádají mnohé z toho, co by měli mít skuteční vůdci. Možná jde o důsledek mnoho let trvajícího tažení ideologů Zelených a právě jim blízkých liberálních demokratů. Levicové myšlení plné ideálů Evropu začalo měnit k nepoznání. Zprvu krásné úvahy o ekologii a ochraně životního prostředí přešly vzápětí v rozšiřování vlastních obzorů. Nyní Zelení a s nimi blízké strany zaplavili Evropu migranty a stojí za mnohými regulacemi týkající se výroby, dopravy, zemědělství a  dalších oborů. Ve skutečnosti této části politiků už dávno nejde o pohodlný život velryb či čolků, v této oblasti je zastoupili aktivisté z místních spolků schopní v součinnosti s neschopnými zákonodárci zastavit rozvoj dopravní a výrobní infrastruktury, ale postupně převzali moc nad našimi životy a ovlivňují je více, než jsme si byli schopni u začínajících ochranářů přírody připustit, navíc infiltrovali do jiných seskupení, příkladem je u nás Pirátská strana.  Je to podobné, jako kdyby se hippies kdysi stali členy americké vlády a kongresu, přičemž by se všude povinně pěstovala marjánka a svobodný sex ve spojení s alkoholem by se staly národním náboženstvím a hlavní ideou. Ekoteroristům v Evropě se však něco podobného podařilo, pronikli do všech pozic a třeba Švédsko to bude stát jeho výsadní postavení, protože padá do hluboké propasti, to vše pod vedením emancipovaných političek ideologicky blízkých Zeleným a liberálně demokratickým subjektům  s absencí logického myšlení.

  Dalším důkazem o zvrácenosti uvažování se stává trh s elektřinou. Přestože je Evropa v její spotřebě na čelních pozicích, začal útlum výroby. Německo zavírá jaderné i uhelné elektrárny, hlásí potřebu přejít na obnovitelné zdroje. S výjimkou Norska, které má množství vodních toků schopných pohánět mohutné vodní elektrárny, je zbytek Evropy závislý na jádru, uhlí a plynu. Jestliže uhelné zdroje jsou omezené a způsobují znečištění, pak plyn je jaksi záležitost importu a při neochotě si veřejně přiznat, že ten ruský je nejdostupnější, znamenalo by zaměření na plynové elektrárny krok vedle. Předpokládat, že se stávající výroba elektřiny podaří nahradit solární, je naivní, také větrné elektrárny nemají požadovanou účinnost. Navíc ekologické zatížení přírody při výrobě a likvidaci solárních panelů není nezanedbatelné, byť výrobci pochází většinou z jiné části světa. Větrné elektrárny mají svou životnost dle prostředí, ve kterém fungují. V prachu se razantně snižuje, dokladem toho jsou jejich vraky třeba na Kapverdách. Přesto EU prosazuje projekt znamenající potřebu navýšit výrobu elektřiny o stovky procent. Přechod k elektromobilitě totiž bude znamenat nejen devastaci Krušných hor při těžbě nerostů potřebných k produkci autobaterií (slyšeli jste Zelené protestovat?), ale zároveň obrovskou spotřebu energie a samozřejmě naprostou rekonstrukci rozvodných sítí. Logickou úvahou by bylo nejdříve řešit problém dostatečné kapacity elektráren, dále husté elektrifikace a vytvoření systému nabíjecích stanic, zároveň zefektivnit provoz elektromobilů, jejichž vlastnosti jsou momentálně asi 30 let za špičkovými vozy se spalovacími motory, teprve až poté uvažovat o postupném útlumu starších technologií. Jenže v Evropské komisi sedí idealisté a ideologové, nikoliv realisté s mozkem fungujícím na principu logiky. Je to jako se vším jiným. Regulovat, ničit, vládnout, přikazovat a devastovat bez ohledu na následky. Kam až tento systém může vést? K naprosté destrukci morálních hodnot, anarchii a vyšší zločinnosti, načež vše skončí válkou a krveprolitím. Otázkou už jen zůstává, které generace se to bude týkat. Mimochodem, ceny elektřiny letí nahoru a jen tak se nezastaví.

J3.K