Monika Kalábová a její zastavení - Co chce žena od muže?
Většina „mých“ mužů mne sbalila na jejich krásné oči. Pravdou zůstává, že se po nějaké době přirozeně ukázali celí v takovém světle, jakými byli ve skutečnosti, stejně jako já.
Na řadu přišly špinavé ponožky poházené po celém bytě, „špatně“ vymačkané tuby od pasty i mé asexuální tepláky při mytí oken a občasný emoční výbuch. Tomuto časovému úseku od první ho záblesku jsem říkala prostoduchost, etapa druhá nebo třetí skončila obvykle rozchodem. Oboustranný důvod se vždycky našel.
Jak mít tedy vedle sebe muže, partnera, se kterým bychom dokázaly v symbióze žít třeba až do smrti?
Některé mladé ženy jsou k mužům vybíravější, hledají krásu, přinejmenším takovou jakou má jejich seriálový hrdina, dlouhé nohy, svalnatou hruď, kvalitní finanční nezávislost, s tím spojený nadstandartně vybavený vozový park, zahraniční dovolené nejméně 3 x ročně, samozřejmě jen v těch nejlepších destinacích. Přece nepojedou autem 10 hodin do Chorvatska! Luxusní dům, ve kterém si budou svého miláčka rozmazlovat, a za to se jim dostane vše, na co si vzpomenou včetně honosného kapesného. A také muže, který je nebude peskovat, když s kamarádkou proklábosí celé dopoledne na telefonu a ještě tentýž den utratí za oblečení výplatu průměrného občana. Těm nenáročným dívkám bude stačit byt 2+1, týdenní pobyt na Šumavě, stará pojízdná Fabie, kterou umí jejich laskavý partner opravit.
A protože už bohudík nepatřím k dorostenkám ani jedné kategorie, mám o muži své představy. Krása a finanční nezávislost jsou hodnoty relativní. Během života se mohou změnit. Sázím tedy na pravé vlastnosti a hodnoty jako je vtip a smysl pro humor, přirozenost bez přetvářek, oboustrannou oporu, kompromis, důvěru, respekt a toleranci. Ale nebudu lhát, že s určitou finanční zárukou se nežije lépe. Pro mne peníze představují svobodu, která mi umožňuje udržovat plnou lednici, postarat se o děti a jejich koníčky a možnost vyjet na výlet nasát energii, z níž budeme čerpat celý další týden. Že takový muž neexistuje? Cítím, že na mne někde čeká a možná je blíže, než si dokážu pomyslet.
Ale vždy tvrdím, že každý člověk si má žít podle toho, na co se cítí a co chce. Nikoho nehodnotím. Byť se některé počiny mohou v mých očích jevit jako vychytralost, zištnost nebo hloupost, je to vždy cesta a rozhodnutí každého jednotlivce.
Hodně štěstí a lásky!
P.S…..na první schůzce nesnáším dlouhé rozmluvy o politice a minulých vztazích J
Monika Kalábová
