Násilí na ženách je nepřípustné

  Muž byl již od pradávna fyzicky silnější polovinou páru a své přednosti využíval při ochraně své rodiny, kmene, státu. Zároveň byl hlavním zásobovačem potravin, zajišťoval bydlení, svou soutěživostí a egem vstupoval do válek a bitev o lepší budoucnost. Ne vždy mu to vyšlo, ale ochota nasadit svůj život se cení.  Žena je od nepaměti strážkyní rodinného krbu, vládne v kuchyni a její mravenčí práce dělá svět pohodlnějším. Při snaze zachovat rod na sobě nese břímě srovnatelné s povinností mužů riskovat svůj život při ochraně žen a dětí. Utrpení spojené s příchodem potomků na svět, obrovské riziko znamenající možnou smrt při narození dítěte, to vše dělá z žen neméně podstatnou část lidské existence a patří jim poklona za schopnost 9 měsíců nosit ve svém lůnu nového člověka, vědět přitom, že to zanechá na těle zásadní stopy, a přesto tato stvoření neváhají a některé i několikrát za život podstoupí akt zrození. Přestože moderní doba má svá specifika a především bílá populace vypadá momentálně při svém rozmnožování váhavě, role ženy při progresu společnosti a zachování populace je nezastupitelná a jedinečná.

  O historické povinnosti mužů ženy ochraňovat není pochyb. Ve vyspělých kulturách patřila žena vždy k nositelům života, půvabu a energie. Její úlohy v oblasti reprodukce jsou jasné, ale zároveň svou důležitostí pro muže často funguje i jako motivátor, hnací motor pokroku. Již staří válečníci a lovci nasazovali své životy z více důvodů. Chtěli být nejsilnější, nejmocnější, schopnější než konkurence. Pokud uspěli, pohladili tím své ego, získali majetek a….obdiv žen. Právě ten jim zajišťoval výjimečnost. Roli nadsamců v nynější době převzali úspěšní sportovci, byznysmeni, politici, umělci. Sílu a obratnost vytlačily často jiné schopnosti, ovšem dopad na ženy to má stejný. Každá z nich hledá toho svého, který jí a potencionálním potomkům poskytne ochranu a zázemí. Pořád jde o to samé, schopní rozdávají svůj genetický materiál snadněji, než ti ostatní.

  Evropa patří k nejvyspělejším světadílům, což se donedávna týkalo i vztahu mužů a žen. Ženy se u nás staly naprosto rovnocennými, o čemž svědčí jejich množství v politice, obchodu a kdekoliv jinde s výjimkou vyloženě fyzickou sílu potřebujícího prostředí. Mimo několika málo oborů jsou ženy vidět všude. Odpovědí na otázku, je li to dobře, stačí jedna slabika. Ne!. Není to však dehonestující odpověď. Vstup žen do politiky a vedení firem na základu nějakých kvót se stalo moderním prvkem společnosti, je však kontraproduktivní. Na to, aby se žena vyrovnala mužům, musí často obětovat velkou část svého ženství a mateřství. Začne se chovat jako muž. Je tvrdá, nepřístupná, arogantní, agresívní, egoistická. Bez toho nemá šanci na úspěch. Opravdu takovou ženu chceme? A není li taková a sedí ve své funkci jen proto, aby se splnil správný poměr, pak nepostoupila výše nikoliv díky schopnostem, ale proto, aby to dobře vypadalo.

  Má to však ještě jeden negativní dopad. Podřízení muži ztrácí potřebu ženy bránit. Jsou li ve vztahu k nadřízené těmi, kteří musí poslouchat, je do pozadí odsunut jejich instinkt stát nad ženou a ochraňovat ji. Jedná se o velmi zásadní změnu myšlení, důsledkem kterého můžeme být svědky situace, kterou prožívá Západní Evropa. Ženy jí sice vizuálně vládnou, ale zároveň vystavují nebezpečí všechny ostatní ženy. Máme šéfku Evropské komise, německou kancléřku, za evropské finance zodpovídá žena, švédská vláda je feministická, je plno ministryní. Všude, tedy téměř všude, kde vládnou ženy, je obrovský problém. Tím není řečeno, že by se ženy neměly podílet na vládnutí. Měly by tam být však takové, které na to skutečně mají a jsou přínosem. Ne proto, že se někomu zalíbili, či svou nominací dosáhly pouze zalepením úst feministicky založeným občanům. Je to stejné, jako by při ledním hokeji musela v každé pětce hrát dvě děvčata jen proto, aby to dobře vypadalo.

  S nástupem migrace potřeba ochrany žen mnohonásobně narostla. 90% příchozích jsou mladí nadržení samci z prostředí ovládaného islámem. Toto náboženství má různá specifika a oblasti se liší intenzitou jeho vyznávání. Ortodoxní muslimové považují ženu za méněcennou a dle toho se tak chovají i po importu do Evropy. Množství kriminálních činů, na jejímž konci jsou hromadná znásilnění, napadání žen na ulici či jejich smrt, prokazatelně narůstá geometrickou řadou. Muži žijící na Starém kontinentu ztratili instinkty a v podstatě nic nedělají. Dokonce dobrovolně odevzdávají zbraně určené k sebeobraně a boji s nepřítelem. Jde o zásadní zásah do možnosti reagovat na přísun agresivity a nenávisti z jiných kontinentů. Navíc vládnoucí ženy si jiných žen moc nevšímají, ženská vzájemná nevraživost je vcelku obvyklá. I proto můžeme být svědky situací, kterých je internet plný. Krásné bílé dívky a ženy čelí násilí způsobenému agresivními Afričany a muslimy stále častěji, navíc jim nikdo neposkytne ochranu.

  Zbabělost odpovědných politiků, policistů a obyčejných přihlížejících je nepřehlédnutelná. Rozdíl v křesťanské a muslimské kultuře je obrovský. Dlouhé roky bojovali Evropanky a Američanky za svou rovnoprávnost. Svým MeToo, snahou zastávat funkce, na které nemají schopnosti a všudepřítomnou emancipací a tolerancí LGBT si zadělaly na velký problém. Chcete li vládnout, musíte se umět i ochránit. To by mohl říct každý muž. Naštěstí tomu tak není a většina mužů, tedy skutečných mužů si svou ženu, případně i náhodnou cizí v nesnázích, bude bránit. Národ, který neumí ochránit své ženy a matky si nezaslouží existovat. A to je třeba si v době migrace uvědomit.

J3.K