Nenávist a mimikry

  Nová vláda se pomalu tvoří a v podstatě se čeká, až si loutka Pavel uvědomí, že i přes pobyt v sídle českých králů není žádnou významnou osobností, která má předurčeno na tomto místě dožít, a zároveň až začne plnit ústavní povinnosti. Těmi není toulání se po světě, sledování dakarské soutěže či ježdění na motorkách, utrácení peněz daňových poplatníků, ale spíše se jedná o jmenování vítěze voleb premiérem a umožnění mu převzít jeho funkci a sestavit novou vládu. A pokud mu ještě nikdo neřekl, že nejvíce hlasů získalo ANO a uzavřelo koalici s SPD a Motoristy, pak by se k němu i přes filtr jménem Kolář měla tato informace dostat.

  Mezitím se Babiš nikam nežene. Nomenklaturní eurohujeři pokračují ve svém ztrapňování. Neskonale touží po sněmovních funcích, ale nejsou schopní se dohodnout. Nejvíce na to doplatili Piráti, kteří štvou úplně všechny. Rozsévají nenávist, srší sebechválou a zároveň kombinují modrožluté barvy se zelenými, na které jsou s výjimkou zblblé mládeže alergičtí skoro všichni Češi nezúčastnění v některé z nových opozičních stran. Takže skrytí Zelení pod pirátskou vlajkou přišli o veškeré bonusy rozdělované poslancům angažovaných ve vedení Sněmovny, výborů a podvýborů. Ničitel pražské dopravy, která je momentálně v naprosto tragickém stavu, předseda Pirátů Hřib se společně s Richterovou stali obyčejnými poslanci, což jim evidentně nestačí. Kdo seje vítr, sklízí bouři. Pirátům se to nestalo poprvé.

  Strany bývalé vládní koalice, jejichž ministři jsou právě v demisi, pokračují v ukrajinské a protiruské rétorice. Velmi to kopíruje chování evropské komise. Ta ještě vládne v plné síle, nicméně pod Leyenovou se otřásá trůn. Máte li přístup k vystoupením poslanců v bruselském kotli, možná jste zaregistrovali zvyšující se počet výpadů namířených proti ní. Přeci jenom dopady jejího chování jsou pro Evropu doslova tragické a pokračující podpora zkorumpovaného fašistického kyjevského režimu mající za úkol vyprat miliardy eur a zároveň poskytnout luxusní život zločineckým strukturám na Ukrajině držících se u moci, už je daleko za čárou. Navíc má vést k vyprovokování konfliktu s Ruskou federací, o který však stojí jen nejzarytější rusobijci, jejichž odvaha i reálné možnosti připomínají čivavu za sklem štěkající na pitbulla stojícího venku. Dokud se dveře neotevřou, zdá se, že má čivava navrch. Ale poté….

  Nenávist je špatným rádcem. Čím je její propagátor méně inteligentní, tím větší míru jí prezentuje. Vnímat toto lze třeba i ministryně Černochové, jejíž slovník i znalosti mohou omračovat v restauraci 4.cenové skupiny, nikoliv na nejvyšší úrovni. Podobně můžete zařadit i plukovníka Foltýna či řeporyjského exstarostu Novotného označujících polovinu národa jako svině. Bohužel narativy zaznívající ve výstupech výše uvedené trojice se objevují i u nepochybně inteligentnějších lidí z různých prostředí. Dobří rétorici Fiala či Rakušan používají jemnější výrazy stejného významu, ovšem třeba fanatici režisér Hřebejk nebo bratr známého herce Etzlera nejdou pro nejdrsnější výrazy také daleko.

  Mezi umělci a novináři je skutečně mnoho takových, kteří se nenávistí k Rusku, k odpůrcům zelené, eurounijní ideologie a ukrajinského nacismu mohou zadusit. U politiků exvládních stran to má logiku, ekonomicky na tom parazitovali, ale u klaunů, kteří měli výsadní postavení za socialismu a snaží se ho mít nadále, je to skutečně ubohé. Vrcholem paradoxu bylo poté převzetí státního vyznamenání antichartistou Svěrákem z rukou bývalého perspektivního komunisty Pavla na Pražském hradu v době, kdy oba varovali před existencí hnutí STAČILO reprezentované předsedkyní KSČM Konečnou. Mimochodem, právě Konečná se chová i nyní mnohem méně „komunisticky“, než oba dva pánové. Těmito lidmi obdivovaná a respektovaná Evropská komise je totiž direktivním přístupem k státům EU velmi blízká bývalém politbyru KSSS ovládajícímu jak RVHP, tak i Varšavskou smlouvu.

  Předsudečná nenávist k současnému Rusku, komunistům a bývalému režimu tak spíše připomíná mimikry mající za úkol zakrýt vlastní neschopnost, nenasytnost a bezbřehou touhu být významným. Momentálně si liberálové stanovili jistý módní trend, kterým je vztyčená banderovská pravice vůči Moskvě. Už jednou na něco podobného Rusové reagovali a skončilo to sovětskou vlajkou na budově Říšského sněmu v Berlíně. Čivavy nechť jsou rády, že se dosud Kreml zabývá vymýcením nacismu z Ukrajiny. Má k tomu historické právo i schopnosti. A doufejme, že se mu to za a) podaří a za b) to tím skončí. Protože pokud by provokace vyvolaly drsnou odpověď, už bychom tu nebyli. K čemuž i tak spějeme, protože se nakonec uplácáme sami mezi sebou.

Jindřich Kulhavý