Neuvěřitelné, ale nepřekvapivé…

  Taškařice kolem předání připraveného národního rozpočtu spojená se snahou o vydírání je nejen dlouhá, ale i trapná. Je to podobné, jako by dítě nechtělo doma ukázat vysvědčení, i když školní rok skončil. Třeba právě proto, aby nebylo vidět množství pětek, které na něm je. A že jich je po čtyřech letech drancování státu plný list, to už je dávno zjevné. Absolutní neochota přiznat je se stala něčím, co tu ještě nikdy nebylo. Vládu předávalo už hodně předchůdců, dokonce i komunistům či právě oni dále, ale situaci, kterou vytváří vzoroví liberálové, je naprosto odstrašující. Ve skutečnosti přesně vystihuje vše podstatné dějící se kolem nás. Diktatura Evropské komise, absolutní moc předaná její předsedkyni, nulová sebereflexe a neochota vnímat naprosto tragické dopady vyloženě špatných rozhodnutí. To vše spojuje Leyenovou s Fialovo vládou a stranami, z nichž vzešla, s osazenstvem Pražského hradu i s celou mediální scénou.

  Samotná koncepce EU byla kdysi vcelku zajímavá a mohla být pro kontinent přínosnou. Bohužel po pár letech existence se vše zvrhlo k postupnému vykrádání nových členských států těmi původními. Ve zkratce, Západ si za příslušnost k němu nechal pořádně zaplatit. Cenou za modrou vlajku s hvězdami na našich úřadech i poznávacích značkách je naprosto vydrancovaná Česká republika momentálně se raketově zadlužující. Po komunistech tu zůstalo mnohé, ne vždy v nejlepším stavu, ale pořád jsme byli nejbohatším státem Východního bloku, minimálně zadluženým a téměř samostatným. Politici, kteří přišli po tzv. Sametové revoluci, se na propadu podílejí od počátku. Někteří možná měli ideály podobné jako občané, ale zjištění, jak snadno jde stát rozprodat či na něm parazitovat, je postavilo do pozice, která jim dala pocit nadřazenosti a beztrestnosti. A dle toho jejich hospodaření s naší zemí vypadá.

  Současnost je děsivá a Fiala je unikátní postavou v naší době. Prolhanější premiér tu skutečně ještě nebyl, větší spojení s mafií, než ve kterém je dosluhující ministr vnitra Rakušan, se nekonalo ani v proslulých Devadesátkách. Také hon na politické oponenty či konkurenci prováděný bývalými vládními stranami a liberálními médii pokračuje i po předvolebních kampaních a někteří se neštítí ničeho. Zásahy do soukromí, rýpání se v minulosti i velmi dávné, ochrana provokatérů, to vše navazuje na chování tvrdého prounijního jádra, k němuž se hlásí i umělci, novináři či dokonce vládou jmenovaný „koordinátor“ strategické komunikace Foltýn vrátivší se opět na Hrad. Pojmenovávání odpůrců či lidí s jiným názorem jako dezoláti, dezinformátoři, ruské děvky a podobné už je jen špičkou ledovce. Novotný, Oganesjan, Pšenák, Blujová, s nimi se fotící politici STAN či mladý Neruda, ale i Chvilky pro demokracii a další podobné partičky si užívají jak pozornosti, tak i nezájmu policie.

  Pro eurohujerské liberály pracuje i bohatě dotovaný politický neziskový sektor ovlivňující i výuku ve školách. V tomto prostředí tedy neudivuje směřování mládeže a její inklinování k evropskému liberalismu. Sice už překonanému, ale o to více kolem sebe kopajícímu. Důkazem je „boj“ o Ukrajinu, ukrajinské vlajky, LGBT, Migrační pakt. A také to, s jakou vehemencí jsou diskreditováni Babiš, Turek, Okamura a nově i Rajchl. Nezapomínejme na všechny tendenční moderátory politických debat, chování médií a hysterii poražených. Čeká nás ještě mnoho hnusného, nelogického a destrukčního. O to více je třeba vyslovovat podporu těm, kteří se všemi těmi lumpárnami bojují. Teď jde o všechno.

Jindřich Kulhavý