Poučení z Izraele

  Dle videí, které se objevily i u nás, navíc s velmi dobrým českým překladem, je v Izraeli nastavena tvrdá diktatura. Lidé odmítající očkování jsou doslova terorizování v zaměstnání, z něj jsou vyhazováni. Karanténa je hlídána elektrickými obojky, zavedeny byly zelené covidpassy. Tedy je tam už v provozu část opatření, ke kterým se schyluje i v Evropské unii. Přestože Evropská rada odhlasovala prohlášení, v němž se uvádí nemožnost diskriminace Evropanů, kteří nebudou z různých důvodu ochotni podstoupit proces vakcinace, vše se blíží k praxi známé z Izraele. A týká se to i České republiky.

  Testuje se naplno. Firmy, úřady, sportovci, všude se zjišťuje, kdo přišel do styku s covidem, a kdo nikoliv. Přestože se metodika všeobecně rozchází napříč celou Evropou a čísla uváděná v jednotlivých zemích jsou naprosto irelevantní a vůbec o ničem nevypovídající, přesto se dle nich tvoří mezinárodní zákazy. Právě rozdíl v přístupu k testům vytváří dojem, že například Němci jsou na tom lépe než my, přestože jsou za nemocné považováni pouze lidé s příznaky, zatím co u nás stačí pozitivní test. Při obrovské chybovosti testů víme vlastně houby, a ne skutečný stav národa. Jediným měřítkem tak mohou být hospitalizace s těžkým a středně těžkým průběhem. Ovšem i tady dochází ke zkreslení statistik, protože u řady případů dochází záměrně k vytvoření pocitu horšího průběhu než tomu, jaká je realita. Navíc v posledním týdnu utichnul ruch kolem ivermectinu, který začaly některé nemocnice používat. Přestože nás zajímají reálné výsledky, nejsou nikde k dispozici. Proč? Protože je účinný, což se nehodí, nebo došel, případně jaká je jeho schopnost pomoci léčit pacienty s covidem?

  I přes vcelku přísná opatření trvající už skutečně dlouho se stav dle vládou zveřejňovaných statistik nelepší. Vzhledem ke studenému počasí, které na rozdíl od Grétou slibovaného oteplení letos trvá skutečně dlouho, se stále vyskytujeme v období chřipek a nachlazení. Rozlišit chřipku od covidu dost možná test neumí, jde o podobné viry, nebo prostě na ni lidé získali stoprocentní imunitu. Což je asi nesmysl. Kde tedy jsou lidé nemocní chřipkou? Dokonce i prosté nachlazení vymizelo? Nebo se jen kašlající a smrkající jedinci bojí vycházet proto, aby je zarouškovaní maniaci neutloukli na ulici? Bylo by také zajímavé nechat udělat občanům testy z krve na protilátky vůči koronaviru, to jediné by odhalilo skutečný stav obyvatelstva a počet těch, kteří se s virem už poprali. Jenže na to nejsou peníze, ty už vláda rozfrcala.

  Vraťme se k tomu, co si premiér přivezl z Izraele. Tak především skutečnost, kterou je jeho fabulace o vlastním očkování. V Izraeli nikoho nezajímalo, co mu píchnuli, ale Pfizer či Moderna do nebyly. Nic jiného v té době v Evropě schválené nebylo. Takže zůstal stát před objektem, do kterého mohli jen očkovaní. Asi ho to naštvalo a rozhodl se, že něco podobného by mohl udělat tady. A papoušek Blatný již národu sdělil, že skutečně lidé prošlí vakcinací budou zvýhodněni. Obyvatelé Izraele jsou rozděleni tak, že do restaurací, obchodů, posiloven, barů, bazénů, na kulturní a sportovní akce budou puštěni jen očkovaní. Těm bude také poskytována lepší zdravotní péče. To samé platí pro ty, kteří navštíví tuto zemi, přičemž neočkovaní skončí v karanténě v hotelech nejnižší kategorie. Můžete být zdraví, dbát o svou imunitu, přesto se stanete podlidmi. Blatný nastínil podobný přístup u nás. Hamáček by sice ještě radši zavřel i průmyslové podniky, ale jak už víme, ministr vnitra si naplno užívá poslední měsíce neřízené moci. Je dost možné, že před odchodem do politického důchodu potřebuje ukázat svá ramena. Kotníkové náramky jsou naštěstí moc drahé, ty nám nenasadí, ale jinak by rád udělal z půlky národa zločince.

  Covid jen tak neskončí, dokud elity nedosáhnou svého. Merkelová se přihlásila veřejně k Velkému resetu, a jak víme, Němci vládnou v Evropě. Čeká nás ještě mnoho měsíců či spíše let strádání a nelogických změn, kterým může zabránit jen soustředěný a společný odpor. Levicové politické strany stojí na straně Merkelové, pravice byla rozprášena a je třeba ji znovu zvednout z popela a vzepřít se. Bude to bolestivý proces, je však nezbytný. Nechceme li dopadnout jako lidé v Izraeli, budeme muset ukázat, že se nebojíme. Ale je nás tu takových dostatek?

Jindřich Kulhavý