Prohra je nepřípustná

  Levičáci nemusí nutně znamenat politicky levicově ve všem smýšlející Evropany. Mohou mezi nimi být i ti, pro které je z celkového programu některých levicových stran zajímavá jenom jeho část, s tou se ztotožňují a zbytek je jaksi nezajímá. Příkladem toho jsou příznivci Pirátů u nás. Těm úplně nejmladším jejich fanouškům, kteří ještě volit nemohou, vyhovuje rétorika pirátských předáků představující co nejvíce úlev pro budoucí maturanty, nejlépe spojených s úplným zrušením maturit. Také jim vyhovuje podpora jejich ekopátků ze strany Pirátů (vnímej derivátu Zelených), při kterých se místo studia věnují lelkování před školou s cedulí v ruce prezentující lásku k přírodě. Ale pokud jim položíte pár otázek z předmětů, jakými jsou biologie, chemie, fyzika, matematika a zeměpis, koukají jako vyorané myši a tápou v tom, na co se jich ptáte. Snaha dohnat autistku Gretu neschopnou plynulého proslovu bez nahlížení do papíru je zjevná.

  Starší generace levicově se tvářící mládeže je na vysokých školách. Idealismus a naivita spojená s ideologickou masáží dělají své. A neznalost historie také. I proto zaznamenáváme jistý posun k dalšímu překrucování minulosti. Posledním počinem je v EU schválená úvaha, že 2.světovou válku začaly společně Německo a Sovětský svaz. Ignorace faktů o předválečném vývoji v Evropě je do očí bijící, pokud máte jisté vědomosti, ale jestliže záměrně absentují, můžete v klidu za pár let přijmout názor, že Rudá imperialisticko-komunistická armáda napadla Polsko a směřovala dále na Německo, přičemž Adolf Hitler a stateční němečtí vojáci chtěli zabránit další invazi do Západní Evropy. Důkazem pro toto to tvrzení je konečné vítězství spojenců, dobytí Berlína a odtržení NDR od zbytku Německa. Jde o totální blábol, to souhlasíme. Jenže on se za pár let může stát základním vědomostním bodem v objasňování příčin 2.světové války.

  Pokud je někdo příznivcem evropských neomarxistů v pokročilejším věku, tedy někdo z těch, kdo zažil éru socialismu, je to buď blázen, sklerotik, nebo se mu stýská po starých časech, případně cítí možnost zlepšit svůj příjem. Je totiž naprosto evidentní, jak se se snahou dosáhnout zeleného socialismu vrací i praktiky tehdy používané. Ztráta svobody slova, cenzura, policejní praxe blížící se proslulé STASI, STB a KGB, respektive jejich předchůdci gestapu, dokonce likvidace střední podnikatelské vrstvy pomocí finančních úřadů, to vše tu máme v určitých náznacích už nyní a aktivita se v tomto směru stupňuje. Důkazem agresivity je nedávný výrok proslulé Gréty o tom, že je třeba některé politiky postavit ke zdi.

  Ve Velké Británii v parlamentních volbách i bez přispění Vladimíra Putina zvítězil konzervativec Boris Johnson bojující za co nejrychlejší dokončení Brexitu. S jasnou výhrou se nedokázali smířit voliči liberála, čti socialisty, Corbyna. Stejně jako naši Chvilkaři vyšli do ulic, byť v menším množství. Hesla psaná na transparentech nazývala Borise jako rasistu, xenofoba a dělala z něj pro jeho přístup k EU zlobra. Nepochopení principu demokracie a uznání výsledků voleb se stává normou chování neomarxistických liberálů, mezi něž lze zařadit sluníčkáře, vítače, ekoaktivisty a ty, kteří volají po sociálním rovnostářství i přesto, že je dlouhodobě známé, že socialistická rétorika volající po rovnosti využívá schopných k tomu, aby se povinně srovnali na úroveň těch méně chytrých a šikovných, přičemž je vlastní prací de facto dotují.  Z tohoto principu vychází vyšší zdaňování movitých a nedobrovolné dorovnávání výpadku méně produktivních, to vše se nazývá sociální solidaritou.

  Chování liberálů se stává stále agresivnějším a méně skrývaným. Jsou si jistí svou nadřazeností. O ohýbání pravdy a dějin již není pochyb. Jestliže protestujícím Britům nevyhovuje vzestup anglické libry a ekonomy předpovídané zbohatnutí Velké Británie, což je skutečně paradox, pak by je mělo potěšit vyhrožování, které zaznělo z úst Merkelové a některých čelních představitelů bruselské byrokracie týkající se Brexitu a ztížení další koexistence britského a eurounijního trhu. Znamená to totiž strach z toho, že se Britové rozhodli správně a někdo další je bude následovat. U nás se Milion chvilek pro demokracii stal profesionálním spolkem, který by rád určoval, kdo může vládnout a kdo nikoliv. Cílem aktivity není jen nedemokraticky svrhnout Zemana a Babiše, ale nastolit takovou vládu, která bude nadále podporovat neziskový sektor, důsledně se poddá bruselské diktatuře, nejlépe s přijmutím eura, otevře diskuzi k prolomení Benešových dekretů a umožní navrácení majetku Sudetským Němcům. Snahy už tu jsou, dokonce se o majetek hlásí i dědici důstojníků Wehrmachtu a zaznamenali jsme první případ, kdy byla rozhodnutím soudu u nás polnost vydána.

 Navíc tímto směrem se vydala i Evropská unie. Propagátorem není nikdo jiný než Schwarzenberg s Kalouskem. Co je však vcelku logické je to, že s podporou Chvilkařů přispěchal už i Člověk v tísni, který se stále více odkopává. Mimochodem právě nyní rozjel další sbírku formou prodeje certifikátů, jejichž koupí údajně přispějete na rozvoj rybníkářství v Africe. Kam získané peníze půjdou, to ví jen Pánek a spol. Jisté je, že by bylo velmi zajímavé rozklíčovat pracovní smlouvy profíků z Milionu chvilek a také skutečné příjmy tohoto spolku a směr toku, po čemž už volá více lidí. Možná bychom se velmi divili, nebo naopak ani trošku. Jisté je, že demokracie dostává momentálně na frak a časem dostane ještě více. Respektive spíše zanikne. Je to jen otázkou času, a pokud se nepodaří konzervativní pravici, kterou u nás zastupuje momentálně snad jen Trikolóra a částečně vlastenci z SPD, zastavit vzestup preferencí neomarxistických Pirátů, udržet pod hladinou volitelnosti STAN a Top09, a přesvědčit voliče ODS, že tandem Fiala-Novotný republiku k pravicovému směřování nedovede, čekají nás těžké časy. O obavách ze vzestupu oblíbenosti Václava Klause ml. svědčí i haprující výzkumy veřejného mínění, ve kterých Trikolóra zaujímá každý druhý den jiné postavení. Ekoaktivismus převzal velení, s ním pokračuje migrace a genderové úchylnosti. To už je dost silná trojka, se kterou se může smířit jen naivní idealista bez zkušeností a znalostí. A že jich tu máme.

J3.K