Státní svátek – zavřeno

  Nyní už se jedná pouze o historická fakta a vzpomínky. První republika je v naší historii nejsvětlejším místem a doby po ní následující už nikdy nedosáhly takové úrovně z pohledu významu Čechů i Slováků. Rozvoj zastavili němečtí nacisté a ani po osvobození Rudou armádou už jsme se na 1.republikou nastavenou laťku nikdy nedostali. I když 3 roky po válce jsme měli čas na rozmyšlenou, nakonec si moc uzmuli komunisté v čele s Klementem Gottwaldem a čekalo nás budování socialismu. Přišly politické procesy, vývoj šel dopředu pomaleji a podřazenost našich předáků Moskvě nás brzdila. Přesto jsme dokázali být nejprogresivnějším státem ve Východním bloku, přičemž o tuto výsadu jsme přišli nejen tzv.Sametovou revolucí, ale následně i rozpadem společného československého státu, jeho rozkradením a neskutečnou devastací zbylého torza trvající dosud.

  Slavit vznik Československa je tak de facto projevem drzosti. Jak může v tento den bývalý kovaný komunista rozdávat na Pražském hradu nějaká vyznamenání, když i on patří do skupiny lidí podílející se na dalším rozkladu samostatného státu? Prosazuje zavedení eura znamenající propad ekonomiky, závislost na měně vázané na hospodaření jiných států a odcizení jednoho ze symbolů české republiky. Dále je příznivcem ještě větším spojení s Evropskou unií a nejradši by viděl naší skromnou armádu ve válce s Ruskou federací. Neschopnost domyslet důsledky svého ideologického pomatení spojeného s převlekem kabátu je strašidelná. A dostat od tohoto člověka jakýkoliv metál by mělo každého vlastenecky smýšlejícího Čecha urazit. Přesto je sál na Pražském hradu každoročně plný a i letos z rukou Petra Pavla převezme pár „významných“ Čechů nějaký ten řád.

  Zbytek národa už až na výjimky využívá státního svátku k trávení volného dne. Den před ním byla plná obchodní centra, jako kdyby nás čekal hladomor. To je pořád důkazem toho, že si velká část národa ještě nesáhnula na naprosté dno a tragická neschopnost Fialovy vlády jim ještě nesebrala vše, co jim zajišťovalo slušnou životní úroveň. Češi musí mít hroší kůži. Nájmy jsou na rekordní výši, ceny nemovitostí také, inflace vyhnala vzhůru režii na prosté žití. Potraviny jsou nejen v porovnání s těmi za socialismu nekvalitní, nesmyslně drahé a jedině jejich přebytek maskuje to, že se nemáme lépe. Plné košíky směřující do domácností neznamenají lepší dobu, pouze nastavují zrcadlo jisté marnotratnosti. Přesto je třeba se zamyslet nad tím, proč plno lidí má zvyk narvat svou lednici, ale vůbec nepřemýšlí o tom, jak dlouho se to bude ještě dařit, kdo z toho bohatne a co vlastně jedí. Oslavit státní svátek tím, že nakoupím, zbaštím to a jsem tedy šťastný, je tak trochu povrchní. Nebo máte jiný pocit?

  28.říjen je tak naprosto nedoceněným dnem. Zbavili jsme se tehdy Habsburků, skončila germánská nadvláda….tedy na 20 let, než se k nám vrátil Hitler, začal přerod v samostatnou prosperující republiku. To vše je pryč a my místo návratu k tehdejším ideálům sloužíme německému národu, k němuž nás politici opět přivazují. Energetická a ekonomická politika vedení státu jde proti české samostatnosti, eurohujerismus proti svrchovanosti a Green Deal zničil i poslední zbytky průmyslu a zasahuje i zemědělství. Bývalá schopnost Čechoslováků být předurčenými vyrábět, chovat a pěstovat vše, co nás uživilo, a ještě se to dalo vyvážet, je minulostí. Slováci mají svůj stát a stejné problémy.

  Takže se nakonec ptáme. Jedná se ještě o státní svátek, nebo je to pouhá pieta za něco, co už není realitou? A neměli bychom se vrátit ke kořenům? Mimochodem, mladá generace už vše toto neví, nikdo v nich národní hrdost neprobouzí. I proto se chová tak nezodpovědně a budoucnost pojímá globálně. Jak krátkozraké to je, to už víme jen mi starší schopní srovnávat. Když vidíme to, co se přemísťuje na důležité vládní a státní posty, je nám jasné, že dobře už bylo.

Jindřich Kulhavý