Stres, každodenní zápřah a procitnutí….
www.inadhled.cz Každodenní shon patří především tam, kde je prostředí předurčeno k tomu být neustále ve střehu. Čím větší aglomerace a hustota obyvatel, tím pravděpodobnější je život ve stresu. Na každém rohu číhá nějaké překvapení, nebezpečí i zklamání.
Ti, kteří žijí ve větších městech, považují svůj životní styl za relativně normální a jen málokdy je napadne, že je třeba na něm něco změnit. Ranní dopravní špičky, nacpané hromadné prostředky, nevábně vonící zamračení spolucestující, poté úprk do některé z kancelářských budov, vyvíjení pracovní činnosti, oběd, dodělat co je třeba, často až do večera zůstat v práci. Děti se snad nějak dostaly na kroužky a sporty, možná i domu. Takže přeprava k vlastnímu hnízdu, něco rychle připravit k večeři, úkoly a pomalu spát. Tak nějak vypadá program nejednoho z nás žijících ve městě.
Chcete li zažít pocit podobný tomu, který by z vás udělal Alenku v říši divů, stačí hrozně málo. Opusťte hranice metropole a vydejte se kamkoliv jinam. I u nás je mnoho míst, kde žijí lidé úplně jinak, než nám přijde jako nezměnitelné. Chcete li však získat inspiraci, stačí většinou ujet pár kilometrů a náhle najdete klid a pohodu třeba v Praze nevídané. Mezi nikoliv bohem zapomenuté kraje, ale spíše jím posvěcené, patří jihovýchod Moravy. Vesničky obklopené nádherou v podobě rozlehlých vinic, neskutečně malebná průčelí sklípků.
Není to fascinující skutečnost? Navštivte ta místa a dýchne na vás tolik pohody a klidu, že jste překvapení její intenzitou. Aspoň na chvíli hodíte za hlavu starosti s šílenými politiky, agresivními migranty, s tupci krve šlechtické i normální, s podvodníky i zloději státem posvěcenými. Zapomenete na rozbité silnice, nefungující internet a služby, účtenky za cokoliv. Televize se vám stane ukradenou. Budete li mít štěstí, zapomenete doma nabíječku k mobilnímu telefonu, tak ani ten malý a otravný přístroj nebude mít možnost vás vyrušit.
Co získáte podobným výletem? Labužníci si pochutnají na vynikající kuchyni, milovníci dobrého vína mohou koštovat do totálního vyčerpání. Sportovci sednou na kolo a díky zvlněné krajině mohou třeba na kolech protáhout svá těla. Obdivovatele architektury zaujmou samotné sklípky, také kostelíky v každé vesnici stojí za zhlédnutí. Hlavní je však ten klid, příjemní domorodci a jejich neskutečně sympatický přístup k životu. Vstřícnost, pohoda i úsměv nám připomínají mentalitu jižních národů spojenou s moravskou bodrostí. Dá se říct, že stojí za zamyšlení, nepodlehli li jsme falešné iluzi o našem životu a jeho stylu. Žijeme totiž vůbec? Opravdu potřebujeme ty desítky obchodních center, sportovní vozy v garáži, přehled o nových filmech a nepřeberný počet televizních stanic?
Odpověď má každý svou. Někdo opravdu potřebuje vnímat kolem sebe civilizaci. Ale sednete li si pod pergolu, na níž zraje víno, zaposloucháte se do zvuku vydávaného cikádami, na stole před vámi je výběr moravské kuchyně a mnoho druhů vín, máte kolem sebe usměvavé přátele, uvědomíte si, že život může být i o něčem jiném, než si myslíme. Nejeden Pražák doma vnímaný jako přinejmenším nadstandardně vydělávající si do sklípku přijede luxusním vozem a myslí si, že mu patří svět, když se přijel pobavit. Nikoliv, mýlí se. Bohatí lidé jsou ti, kteří šťastní jsou a denně. A věřte mi, já jich v tomto víkendu a kraji potkal mnoho….
J3.K
