Světový řád v rozkladu?

  Donald Trump svými rozhodnutími vytváří celosvětový chaos. Máme tu Grónsko, Venezuelu, Írán, Ukrajinu, což jsou místa, kde USA pod jeho vedením víří vodu. Přestože jsou Spojené státy běžným způsobem nesplatitelně zadlužené, byly navýšeny jejich náklady na zbrojení. Dluh tak denně roste a ani ukradená venezuelská ropa a zabavené tankery na tom nic nezmění. Napadení Íránu by krátkodobě mohlo tuto asijskou zemi poškodit, ale udělat z něj kolonii by se zvrhnulo v partyzánský odboj a dlouhodobou záležitost. Ukrajina už je evergreen a postupující Rusové jdou za svým. Američanům nelze věřit ani Dobrý den, takže lze očekávat, že v pozadí dále figurují a jsou aktivní. Ostatně i usilování o Grónsko, které je dlouhodobé, je způsobeno snahou ovládnout část Arktidy a zároveň se teritoriálně přiblížit Rusku. Přidejme ještě nerostné bohatství a neschopnost EU cokoliv řešit.. Trump hájí americké zájmy s takovou vervou, že je to až podezřelé a pro Evropu nepřínosné. A to ještě zdaleka nekončí.

  V Evropě mezitím vládne chaos. Evropská komise už je natolik mimo realitu, že místo snahy oživit ekonomiku i průmysl pokračuje v jejich devastaci. Zaštítění se Green Dealem možná nějakou dobu fungovalo, ale stále více se ukazuje, jakou chybou bylo zavírání německých jaderných elektráren, ukončení těžby uhlí a sázka na obnovitelné zdroje. Evropská komise přes všechny alarmující ukazatele nadále pokračuje ve svém šílenství, které má lidi vyhnat z aut, z jejich domovů a vytvořit z kontinentu polomrtvou zónu. Navíc jsme ze závislosti na ruských nerostech přešli na závislost na amerických dodávkách. Kdo byl v zásobování Evropy spolehlivější a méně agresivní, to už asi tušíte. A co bylo levnější, to víte také. Napovíme vám. Rusko.

  Naše politická scéna „jede“. Poražená Pětikoalice už vsadila pouze na drsné útoky proti čemukoliv, co není dostatečně eurohujerské. Uráží, kope kolem sebe a neustále se diví. Třeba personálním čistkám na mnoha státních úřadech. Má to svou logiku. Občané chtěli změnu a Pětikoalicí nasazení lidé nadělali ve státní správě škod na dva životy. Což současné opozici ničí život, zároveň jí není hloupé chtít co nejvíce funkcí. Prosazovat zločince Rakušana do vedení Sněmovny je drzost, kterou nelze akceptovat. Stejně tak přehlížet puberťácké chování pirátské svoloče. Agresivita Pirátů a jejich urážky vůči příslušníkům vládní koalice jsou daleko za hranou slušného chování, byť se tak prezentovali ve vztahu k opozici už členové bývalé Pětikoalice. Podobné je to s vystupováním představitelů Hradu. Petr Pavel chce dělat svou a Kolářovu zahraniční politiku a jednoznačně budou ignorovat rozhodnutí vlády Sněmovny. Tady může postupně docházet k mnoha dalším střetům.

  Trochu tajemnými se nám zdají Motoristé. Je s podivem, že je Pavel nemá rád, když Macinka sám sebe nazývá jako nejbližšího z vlády k Pavlovi. Rétorika Motoristů je často značně protichůdná s tím, jak vystupovali před volbami. Pro mnohé voliče jsou velkým zklamáním. Pravdou je, že nadále vystupují proti Green Dealu a ekonesmyslům, nicméně Turkovo silácká prohlášení o ukončení honu na spalovací motory zdaleka není pravdou a Leyenová nadále tvrdě prosazuje jejich likvidaci. V ostatních otázkách, například kolem Ukrajiny a vůči Ruské federaci, vystupují Motoristé spíše jako obhájci eurounijního přístupu. Co za tím vším je, to snad rozluštíme časem. Jisté je, že právě tato koaliční strana ztrácí kredit. SPD pochybila při výběru svých ministrů. Nakolik byla donucena k ústupkům, to netušíme, ale jistě by našli více jiných vhodných kandidátů. Jak vidíte, nic není přesně takové, jako by mohlo být.

Jindřich Kulhavý