To je ale moudrých hlav…

  Ze stránek novinových plátků, z televizních obrazovek, z článků uveřejněných na internetu a sdílených na sociálních sítích na nás vypadávají informace o všem podstatném dění, občas jsme svědky zastíracích manévrů majitelů médií a jejich tendenčních výtvorů. Máme plno zásadních témat. Některá jsou světová, jiná evropská, další ryze česká, na chvostu zůstávají čistě lokální.

  Mezi světová patří momentálně události spojené s rozmachem islámu a jeho agresivním vystupováním a nepřátelstvím vůči všemu západnímu, to vše je samozřejmě spojené se zahraniční politikou USA. Také dění v Rusku a místech, ve kterých se angažuje, propad akcií v Číně, cenová válka kolem ropy, zlata a dolaru, dlouhodobě i vše, co se týká Izraele.

  V Evropě máme zaděláno na problém. EU je v podstatě nefunkčním spolkem, jehož další trvání je víceméně zajištěno především proto, že nenažraní bruselští úředníci vyslaní z jednotlivých členských států přesně ví, jaké je to sedět na prameni a rozhodně své posty nechtějí opustit, natož je zrušit. Z toho vyplývá jejich činnost. Řeší nesmysly v podobě pomazánkového másla, rumu a vydávání norem, v nichž přikazují, kdo a co má pěstovat, jak co vyrábět, apod. Vůbec neřeší zásadní legislativu a její dodržování, především ochrana vnějších hranic Schenegenu a volný pohyb těch, kteří do Evropy vstoupili nepovoleně. Hlavně, že každý měsíc přistane na jejich soukromém účtu závratná částka, platy europoslanců jsou opravdu exemplární.

  Zprávy z domova jsou většinou závislé na tom, odkud jdou. Ty tendenční se objevují stále častěji z kdysi velmi kvalitních novin, státní televize rozhodně není nezávislá a komerční televize jsou prostě komerční, u rádií to funguje stejně. Kdo dá více… to není třeba komentovat. Takže paradoxně ti nejlepší novináři skončili mimo elitní plátky a televizní stanice a jejich komentáře nacházíme především na internetu. A občas je třeba hledat pečlivě. To se týká i lokálních informací. Takže v novinách čteme o úspěšné ekonomice, vynikajících nápadech ministra financí, o potřebě mít pochopení pro imigranty, vládní úředníci vysvětlují své kroky, které jsou často nevysvětlitelné.

  Na internetu nalezneme plno věcí. Vynechme nyní obchody, věnujeme se informacím. Svoboda slova, kterou nám zatím dopřává, umožňuje komukoliv napsat cokoliv. Takže se dozvíme o všem, co nás napadne. Včetně politických a ekonomických komentářů, jejichž úroveň je rozličná. Od skutečně odborných, následují velmi dobře zpracované rozbory pochopitelné pro většinu z nás, dále ty ovlivněné pocity a soukromými názory až po bláboly těch, kteří se snaží zaujmout, stát se známými a zajímavými. Je každého věc, které texty si najde a oblíbí.

  Bohužel je třeba si uvědomit, že se zde nalézá i plno demagogických pokusů, jejichž autory jsou lidé, kteří si připadají důležití, bohužel však většinou kryjí vlastní záda. Přečíst si něco od některého europoslance (každý na to to postu správně tuší, že mu ta funkce bude snášet zlatá vejce do té doby, dokud bude EU existióvat), Bohuslave Sobotky (nezásadový muž bojící se o postaveni v ČSSD a bruselský řiťolezec), Andreje Babiše (miistr financí, který ani nečte vlastní návrh rozpočtu, ale zato přesně ví, odkud může něco kápnout a o každém z Vás může mít okamžitě všechny informace), respektive rozhovor s nimi, to je občas k naštvání, zrovna tak to, co píší jejich noshledi, naopak některé články zkušených žurnalistů Vás vrátí na zem a Vy si uvědomíte, kolik lži na Vás plivou na první pohled solidní média. Občas je třeba dát si pozor na to, kdo je autorem, ale většinou to dobře rozeznáte i podle reakce ostatních. Udělat si vlastní názor, to už je jen na Vás. Někdy je to však velmi složité.

J3.K