Trochu covidové ekonomiky

  Pandemie covidu otevřela pomyslnou Pandořinu skříňku. Potlačování demokracie pokračuje. Proslulý vizionář Bill Gates již dlouho volá po snižování počtu obyvatel planety, zároveň se svou manželkou Melindou, se kterou tvoří přímo ďábelský pár, předpovídali příchod covidu již několikrát. Měli jsme tu období prasečí a ptačí chřipky, to se ještě nepovedlo, musel tedy přijít covid- 19. Teprve s ním se podařilo nastolit stav, ve kterém se dnes nacházíme. Pokud bychom ho ignorovali, Gates by jistě přitvrdil, což lze očekávat i nyní, a přivedl by na svět něco ještě mnohem nebezpečnějšího. Je tedy třeba si uvědomit, že více než virem bychom se měli zabývat samotnou existencí rodiny Gatesových. Jejich arogance již přesáhnula pomyslnou hranici života a smrti, lze je považovat s nepatrnou nadsázkou za zločince typu Adolfa Hitlera. Sice doposud nerozpoutali válku, ale mají na svědomí nejen lidské životy, ale především kvalitu u těch, kteří normálně žijí.

  Tím se dostáváme k pádu ekonomiky. Zůstaňme u té naší. Nejdříve si vyjmenujme skupinu lidí, kterým de facto po stránce finanční nynější situace nijak neublížila. Vláda, politici v obou sněmovnách, státní úředníci, státní zaměstnanci. Ti všichni zůstali na svých platech, přičemž u poloviny z nich došlo ke snížení náročnosti výkonu jejich práce, takže jim vlastně momentální stav vyhovuje. Přitom právě tato část obyvatelstva rozhoduje o prodlužování nouzového stavu, plnění nařízení, a také o případných náhradách pro postižené. Sytý hladovému nevěří, takže na základě této poučky a přísloví také jednají.  Pro státem vyplácené zaměstnance se nic po stránce finanční nezměnilo. Zůstali na svém, mají tedy na jídlo, pohonné hmoty, oblečení, nájmy a energie, pokud jsou doma na ošetřovném, stát se o ně postaral. Navíc někteří z nich se podílí na další devastaci produktivní podnikatelské sféry. Jde o úředníky finančních úřadů, také o ty spravujících sociální a zdravotní odvody ze soukromého podnikání.

  Propad se netýká ani bank, které na krizi většinou nejvíce vydělávají, ty pouze využily stávající situace k propuštění a zeštíhlení svých kolektivů. To začalo od zdola. Obří půjčky jednotlivým státům a celé Evropské unii slibují tučné zisky pro budoucnost. Zároveň jejich přístup k financování udržení a následné obnově podnikatelských subjektů je momentálně strašidelný a napomáhá k mnoha dalším bankrotům. Což otvírá možnosti exekutorům, které čekají zlaté časy. Obrovské zisky však zaznamenávají i globální hráči z oblasti obchodu. Právě jim při vhodném výběru sortimentu stoupnuly tržby. Jejich provozovny nepostihnulo zavírání, které naopak likviduje jejich menší konkurenci. Nadnárodní koncerny si tak mohou blahopřát k velmi úspěšnému roku. Především potraviny prodávající řetězce i díky zavřeným restauracím a podobným podnikům zaznamenaly rekordní zisky. Přidejme ještě velkoobchody schopné rozvážet potraviny domů a internetové obchody, které nahradily kamenné uzavřené prodejny. Lidé žijící v obavách doma tak absolutně zdegenerovali a způsobili změnu v rozložení sil celé této obchodní sféře. To vše během několika měsíců.

  Naopak na úplné dno se propadly maloobchod, gastronomie, cestovní ruch, ubytovací služby, sportovní sféra, kulturní scéna, zábavní průmysl, taxislužba a pár dalších druhů služeb. Dále půjčovny automobilů, poklesly prodeje nových vozidel a snížil se objem operativních leasingů. To se projevilo v návaznosti v celém automobilovém průmyslu, který čeká navíc plno dalších negativních zásahů. O klienty přišla řada reklamních agentur. Extrémně se zdražila manuální práce, především se to týká stavebnictví. Přitom i při téměř nulové produktivitě těchto odvětví zůstaly stejně vysoké nájmy, energie i odvody státu, zvyšuje se vodné a stočné, u elektrické energie dojde ke skokovému nárůstu blízké době.. Absentující podpora podnikatelů, většinou nedostupná, tak pouze uspíšila rozhodnutí řady z nich ukončit svou činnost, skončili na krku státu a na dávkách od něj. Často na ně však nemají právo. Jiní obětovali své životní úspory a snaží se bojovat s následky nelogických rozhodnutí.

  Pravdou je, že ani jeden politik či státní zaměstnanec nemusel tyto problémy řešit, protože jich se netýkají. Naopak, pro vládní nákupčí znamená covid dar z nebes a možnost extrémně zbohatnout, i proto se nakupuje drahý zdravotnický materiál, o testech a vakcínách ani nemluvě.. A předseda vlády? Jeho společnosti vyhrávají všechna podstatná výběrová řízení, továrny chrlí množství často ne moc kvalitních potravin dodávaných do preferovaných řetězců a firmy hospodařící v zemědělství devastují plochy plodinami, které dostatečně nesou. Stát chudne, předseda jeho vlády extrémně bohatne. A přidáme li ještě tolik sporné dotace jeho společnostem, je vcelku jasné, že lépe už  nám všem jen tak nebude. O to se postarají jak naši, tak i ti evropští politici. A řada našich spoluobčanů jim ještě idiotsky zatleská.

Jindřich Kulhavý