Učení je mučení

  Rodičovství přináší rozličná životní zadání. Hlavním úkolem, který velmi často vypadá jako nesplnitelný, je dovést dítě od narození do dospělosti pokud možno co nejvíce živé a nepoškozené. Už to hraničí s lidskými možnostmi, množství nástrah má stoupající úroveň. Co to je rozzuřený mamut proti rozjeté tramvají, hladový lev se nedá srovnávat s plížící se hrozbou v podobě drog a tuhý mráz se často překonával snadněji v medvědí kůži než pod vlivem alkoholu. Jeskyně bývaly jednopatrové, pod zemí Vás nemohlo přejet metro a šplhání po stromech bylo díky nedlouhé evoluci vlastní každému neandrtálci.

  Pokud máme to štěstí, že přes všechna nebezpečí proklouzává omladina životem bez viditelných ztrát, stíháme úkol číslo dvě. Ten není o nic jednodušší. Nechceme li totiž, aby se synátor nemusel po zbytek života živit pouze ovládáním krumpáče a dcera spoléhat na to, že se vzhledem ke svému půvabu a mládí zalíbí jinak naprosto nenáročnému seniorovi, který nedávno prodal svou prosperující firmu podnikající například v telekomunikaci, je třeba zapracovat.

  Sportovní kariéra je poměrně nejistá, nejeden vlastník talentu to zabalil dříve, než jej dokázal plně rozvinout, často k tomu stačí pár cigaret a bujné poprsí spolužačky. Pak je jedinou možností vzdělání. Tedy pokud z potomka neděláte rentiéra od jeho 5ti let a nepokračujete do jeho důchodového věku. Pak umřete a on zdědí to, co zbylo.

  Učební plán nynějších školáku nerespektuje vytížení rodičů a ti se tak stávají plně součástí školského systému. Prvním jejich složitým úkolem je uhlídat tablety a ultrabooky. Ty nahradily námi často používané knihy a tím jsme se dostali k problému. Pokud nám bylo vyčítáno, že se učíme u puštěného rádia a ti šťastnější měli i kazeťák, nyní běží televize, tablet a do toho se má chudák dítě naučit češtinu. Kniha slouží jako otravná dekorace a otevřít ji, to byste museli mezi stránky vložit vstupenku Gladiator Games…například. Nebo živého hobita. Takže ta čeština automaticky dostává na frak. Matematika má svou logiku, o té však můžete mluvit dokola, s čísly pracují však docela dobře, přesně ví, kolik míčů si za tisícovku koupí a jsou schopni vysvětlit posloupnost dílů Pána prstenů, přestože Vám je divné, že vše začalo třetím dílem, podobně tak u jakési vesmírné ságy.

  Na argument:,,K čemu mi jsou noty, když zpívat neumím a skládat písně nebudu.‘‘ odpověď nenajdete a nakonec, i pro Vás je žula skoro stejný šutr, jako například břidlice, jen jinak barevný. Pokud se však přesto rozhodnete, že studentík čtyřky nosit nebude a pustíte se do výpomoci, zjistíte, že trepku velkou znáte nazpaměť Vy asi tak o týden dříve, než ten nudící se holomek sedící naproti Vám. Podobný průběh mají severní šířky a východní délky, středověk a husité je také nezaujali a ožijí jen při látce z informatiky, na kterou Vy ovšem zíráte jako…puk.

  Postupně jsme došli k tomu, že učení mučením zůstává i ve své druhé podobě a zároveň o něco více chápeme tik, kterým na sebe upozornila paní jedoucí s Vámi v tramvaji a která se Vám o hodinu později představila asi takto:,, Jsem Jana Hamáčková a po další tři roky budu třídní učitelkou Vašich dětí.‘‘ A zcela upřímně….vnoučata už zaučovat nebudu.

J3.K