Právě se nacházíte:

Večerní Praha

31. 07 2020

www.inadhled.cz  Kdysi pod podobným názvem vycházely oblíbené noviny, které prodávali Pražanům na chodníku stojící prodavači. Šlo o kolorit města, který nyní už neznáme. Místo nich lze samozřejmě potkat občas prodejce některých časopisů, ale klasickou hlasitou propagaci článků z aktuálního vydání oblíbených tiskovin už to nenahradí. O tom však hovořit nechceme.

  Je léto a teplé dny povolily nejen nám mužům oblécknout krátké kalhoty, letní košile, ale řada z nás momentálně odložila i plné boty a v různých druzích sandálů či pantoflí brázdíme ulice města. Pokud tedy někdo nespěchá do kanceláře, ve které je vyžadováno poněkud méně ležérní oblečení. Být ve 30°C v dlouhých kalhotách a saku není nic moc, ale jistě se to dá přežít. Nicméně i přes jednoduchost dresu do tepla lze vidět různé kreace s vyšší teplotou bojujících Pražanů a dlouhé tmavé ponožky v jakýchkoliv botách, k nim volné kapsáče pod kolena a vytahané triko s baťohem na zádech patří k mnoha přímo strašidelným módním výstřelkům. Je sice každého věc, do čeho se navleče, ale trpělivost žen s nevkusem není nekonečná. A přidáme li občas nevábnou vůni těch, kteří ještě nepoznali tajemství dezodorantu a pánské voňavky, nelze pochopit ani minimální zdražení jízdného v MHD, protože už jen postávání v blízkosti podobného spolucestujícího musí být jistě úchvatným zážitkem, který je tak trochu za trest. Ne, že bychom chtěli srážet význam MHD, ale v tu chvíli lze chápat každého, kdo si ušetří na vlastní auto, a i přes komplikace s pražskou dopravou podporovanými špatnými rozhodnutími zastupitelů z řad magistrátu vládnoucí koalice radši jezdí individuálně ve svém. Ale ani to není téma dnešního článku.

  Procházíte li, či ještě lépe, projíždíte li večerní Prahou, zaujme Vás jiná věc. Projíždíte vystihuje více realitu, protože díky všem omezením se de facto nedostanete s autem na Podkovu, tedy spodní část Václavského náměstí. V tom místě níže uvedené neplatí. Takže jedete li po Praze, zaujme Vás především v tomto letním období množství žen, které si v poklidu chodí po městě v mnohé odhalujících letních šatičkách. Pro nás muže jde o nejkrásnější roční měsíce ve smyslu možnosti kochat se pohledem na nádherné protějšky. S obdivem a fantazií jde i jistá zdrženlivost. V denních hodinách to je ještě tak nějak očekávané, byť pohled na ukazované má někdy k úchvatnosti daleko. Tak jako muži, dokážou se i ženy vymódit. Ne každé sluší vše. Většinou u těch štíhlých a dlouhonohých je úplně jedno, co mají na sobě, umí totiž zaujmout už jen plavným pohybem a proporcemi. Ne každá má to štěstí, že ji příroda či poměrně náročný trénink obdařil solidní siluetou, takže lze samozřejmě potkat i kily více obdařené slečny a paní. Tam už záleží na vkusu více. Nejsme však odborníci přes módu. Důležitější je, že je potkáváme i ve večerních hodinách, kdy zapadající Slunce a po něm zářící hvězdy na nebi připravují atmosféru vhodnou k návštěvě baru či nějaké zahrádky.

  To důležité, v čem lze spatřit pozitivum, je totiž bezpečnost na našich ulicích. Informace ze světa totiž jasně naznačují, že v řadě evropských měst, kde bývalo normální vidět něco podobného, se večer dívky a ženy už ven takto samotné nevydávají. A to ani na relativně frekventovaná místa. Svoboda v rozhodování se, co si vezmete na sebe či kam a v kolik hodin půjdete, je obrovskou výhodou toho, že k nám migranty ve velkém nepouštíme. Přestože se bezpečnost ne ulicích trochu zmenšila s invazí zahraničních pracovníků, i v jejich případu se případné násilí netýká většinou sexuality, ale spíše podroušeného stavu zaviněného alkoholem. Ale absentuje fanatismus spojený s náboženstvím, ve kterém musí žena splňovat řadu nařízení včetně nutnosti skrývat vše to, co z našich žen dělá atraktivní. Čeští muži jsou naprosto tolerantní k ženské módě a s radostí vítají odvahu žen ukázat svému okolí velkou část své krásy. Bezpečnost na ulicích společně se svobodou v oblékání patří stále k tomu nejlepšímu, co Česká republika nabízí. Možná i proto k nám míří množství turistů, pro které je třeba v Paříži či Vídni atmosféra už příliš ovlivněná islámem, ve Frankfurtu množstvím nadržených samců černé pleti, v Londýně se jim zdá být podobně jako v Káhiře a Malmö jim připomíná bojovou zónu Islámského státu. Praha je zatím v tomto směru skutečně jinde, stejně jako například Budapešť.

  Aby se přeci jenom nezdálo být vše tak pozitivní, na již zmiňované Podkově a v přilehlých uličkách díky benevolenci magistrátních úředníků a policie černo je a s ním bují i pouliční kriminalita včetně dealerů drog na naháněčů do podniků pro pány. Jde o ostudu města a je nepochopitelné, v jaké symbióze žijí policisté s místní galérkou. Této části Prahy se dá vyhnout. Stala se však jiná věc, která poukazuje na správnost zavřených dveří migrantům. Při přemýšlení o textu dnešního článku vedle mne zastavila tramvaj. A z ní na mne koukal černoch. Seděl mezi cca dvaceti jinými cestujícími, z nichž pár mělo roušky. Uvědomil jsem si pár věcí. Někteří lidé věří v ochranné schopnosti primitivních roušek před virem, který je natolik zmedializován, že z něj lidé zblbnuli. Také to, že zahalování by z nás udělal národ anonymů, jejichž tvář je prostě nijaká. A nakonec i skutečnost, že jeden černoch prostě bez podpory dalších sedí v klidu a nikomu nevadí, nic nedělá, není nebezpečný. Ale pokud se jich sejde více, což platí i pro Araby, Romy či jiná etnika, stoupá jejich drzost a agresivita geometrickou řadou. I proto je dobře, že sem dosud příliš nikoho nepouštíme a až nám bude opět někdo pro nás bezvýznamný opět vnucovat své představy o migraci, je jedno, je li to kdosi z Evropské komise, německé vlády či z Top09, pošleme ho s tím okamžitě do háje. Ten pocit bezpečí a možnost vnímat krásu našich žen za to stojí.

Jindřich Kulhavý

 

 

 

Speciály

Tipy